Graf kariéry 32letého Krňávka, to je zubatice. Má už evropskou juniorskou medaili. Pak bronz z Madeiry 1999 i Karlových Varů 2003. Vyhrál už i třikrát Světový pohár.
Ale také se rozcházel s trenéry, dvakrát mu nevyšla olympiáda a trápil se s achilovkou pod skalpelem.
Ještě na podzim na ní podstoupil drobný artroskopický zákrok. "Ale bylo to v pohodě," tvrdí. "Také trénink si teď vedu sám," dodává. Má jen konzultanty v čele s plaveckým koučem Tobiášem.
Přesto se na těžké kopce a v tuzemsku nezvykle ostrou cyklistickou část dokázal skvěle připravit. Na kole v křivolakých uličkách města vydržel a běžel pak dlouho po boku bývalého evropského šampiona Andrewa Johnse. Až v posledním stoupání mírně zaostal. Od medaile ho dělilo proklatých 13 vteřin.
Zastínil i svého brněnského rivala Filipa Ospalého.
"Evropu ale nejezdím jen proti Ospalcovi," usmál se. "Že bude těžká trať, to se vědělo už od loňska. A také mistrovství světa v Lausanne se pojede do kopců," ukazuje na svůj další cíl.
Jeho výkon skvěle motivoval české ženy, které o pár hodin dřív v individuálním závodě propadly. Na druhý den získalo trio Radová, Vodičková a Frintová bronz v týmové štafetě.
