Za rok může zkompletovat desítku českých titulů. "Což by bylo hezké, ale hlavní cíl mé kariéry to rozhodně není," říká Tomáš Verner. "Ani nevím, kde všechny ty medaile mám. Někde budou. Až si jednou mé děti nebudou mít s čím hrát, snad se s nima zabaví."
Ještě před měsícem by si na něj málokdo vsadil. Exmistr Evropy bojoval s nejhlubší krizí kariéry. "Nepamatuji si, kdy jsem měl naposledy pod 200 bodů za závod. A teď jsem se v prvních čtyřech závodech sezony přes 200 bodů ani jednou nedostal." Když potom čekal na známky, nejradši by se vypařil. "To bylo jak čekání na popravu."
Co se stalo? To kdyby věděl. Byl zdravý, neničila ho bolavá záda jak loni, měl natrénováno. Jenže jakmile začal závodit, kazil prvek za prvkem. "Hned úvod krátkého programu mi vždycky nevyšel a pak už jsem šel do volné jízdy zlomený. Jako by ten závod pro mě předčasně skončil. Už jsem neměl pocit, že se můžu prát o horní příčky." Bál se, co s ním bude. "Možná jsem si prošel syndromem vyhoření. Každopádně to bylo něco strašně nepříjemného."
Sebral se, odjel do Kanady, zpytoval svědomí. "Ptal jsem se sám sebe, jestli si nedávám příliš vysoké cíle." Na mistrovství republiky pak dorazil s tím, že nechce nikoho ohromovat báječnými skoky, ale že chce jediné: solidní výkon. Těšil se na souboj s Michalem Březinou. Že Březina kvůli nemoci odstoupil, ho vlastně mrzelo. "Najednou jsem zůstal v čele sám a za mnou byl bodový propad. Trochu to tu atmosféru poznamenalo."
Co jej naopak potěšilo, byl výkon. Dva trojité axely, částečně zdařilý čtverný skok. A 229 bodů. Konečně. "Ta jízda nebyla bezchybná, ale byla dobrá a to jsem teď potřeboval ze všeho nejvíc." Je mu 26 let a ví, že míří ke konci kariéry. "Olympiáda v Soči je pro mě stoprocentně konečná, tečka za kariérou. Potom už se budu věnovat dalším věcem v životě."
Na nepovedenou první půlku sezony míní zapomenout a soustředit se na tu druhou, na dva nejdůležitější závody roku. Nejprve lednové mistrovství Evropy. Návrat na místo činu, do Záhřebu, kde před 5 lety stanul na stupni nejvyšším. "Těším se, i když vím, že v jiných městech bychom asi měli větší diváckou kulisu. Ale můj fanclub mi vzkázal, že se nemám čeho bát, že mé fanynky zařídí, abych se tam cítil jako doma."
V březnu přijde test nejtvrdší: světový šampionát v kanadském Londonu. Dvojnásob důležitý, protože je zároveň olympijskou kvalifikací. Umístění jednoho z dua českých mužů v Top Ten je podmínkou pro dvě místa na hrách v Soči. "Už se chci zase ve světě ve výsledcích podívat výš," říká Verner. "Nepřipadám si, že patřím do starého železa."
