A vrtí se opravdu znamenitě. Tak dokonale, že s Petrem Jánským soutěží na mistrovství světa ve sportovním aerobiku v kategorii párů. A tato česká dvojice coby letošní mistři Evropy patří i na světové scéně k favoritům.
Na první pohled je zřejmé, že s váhou problémy nemáte. Nejspíš patříte k nejlehčím závodnicím mistrovství.
Asi na tom něco bude. Vážím třiačtyřicet a pořád si říkám, že už s tím něco musím udělat. I když, pořád je lepší být hubená než vypadat jako ty některé macatice.
Váš kolega z páru Jánský asi vaši váhu vítá.
Po téhle stránce to sedí. Soutěží i v kategorii mužů, a když měl v září potíže s ramenem, tak na mistrovství Evropy v Maďarsku muže vynechal a se mnou vyhrál titul. Zvedat mě nad hlavu ho namáhalo mnohem míň než některé silové cviky v jeho sólo sestavě.
Jak jste se ke sportovnímu aerobiku dostala?
Rodiče mě už ve čtyřech letech přivedli k moderní gymnastice. Jenže ve čtrnácti jsem si při autonehodě poranila páteř a když jsem se z toho vylízala, s tou gymnastikou jsem pokračovat nemohla. Jsou tam totiž hodně náročné cviky a páteř by tím trpěla. Proto jsem přešla na sportovní aerobik, který je sice fyzicky taky hodně náročný, ale jednotlivé cviky zase tak moc obtížné nejsou.
Jak dlouho už závodíte na špičkové úrovni?
Třetí rok, ale s půlroční přestávkou. S Petrem Jánským jsme byli druzí na mistrovství Evropy před dvěma lety, potom jsme evropský titul dvakrát vyhráli. Na mistrovství světa v roce 2001 jsme skončili pátí a loni jsme na něm nebyli. Teď v Praze bychom si chtěli o dost polepšit.
Proč jste loňský světový šampionát vynechali?
Od ledna do června jsem byla v australském Brisbane. Zařídila mi to maminka. Sice se o mě trochu bála, ale prostě mě vypravila do světa. Abych se otrkala. A já jí za to jsem moc vděčná.
Co jste v Brisbane dělala? To jste se živila aerobikem?
Kdepak. Chodila jsem tam na gymnázium. Angličtinu jsem dělala už na gymplu doma v Ústí nad Labem, tak jsem se toho nebála. Zdokonalila jsem se v jazyce, poznala nové lidi, naučila jsem se starat sama o sebe. Zkrátka, otrkala jsem se.
reklama
Jak se s vaší cestou na zkušenou vyrovnal kolega z páru Jánský?
Řekla bych, že dobře. Na tom loňském mistrovství světa v Montpellieru byl v mužích čtvrtý.
Je Petr Jánský i vaším životním partnerem?
Není. Jsme kamarádi a závodíme spolu. Leckdo nevěří, že je to možné, ale opravdu to tak je. A myslím, že to není na škodu. Protože když se někdy na tréninku pohádáme, aspoň se to nepřenáší do osobního života.
Kromě rodičů jste ale na ten loňský půlrok jistě opouštěla ještě někoho dalšího blízkého?
Neopouštěla. Ale situace se změnila. Teď už bych se asi na tak dlouho nikam nevypravilo, protože by se mi po příteli moc stýskalo.
Jste reprezentantka, ale sportovní aerobik není zrovna sportem, z kterého by člověk vyžil. Nemrzí vás to?
Ani ne. Prostě jsem si vybrala aerobik. A dokážu se těšit třeba z mobilního telefonu, který jsem nedávno dostala od sponzora.
A hodiny aerobiku nedáváte?
Dávala jsem donedávna doma v Ústí, tak to jsem si trochu přilepšila. Ale teď jsem v prvním ročníku na vysoké škole ekonomické v Praze, kde studuju mezinárodní vztahy. Tak jsem s těmi hodinami aerobiku musela skončit, protože žiju převážně v Praze.
Už vás napadlo, co byste chtěla dělat, až se závoděním skončíte?
Ráda cestuju. Tak si myslím, že až dostuduju, tak by šla moje budoucí profese s tím cestováním nějak skloubit.
