„V prvním utkání mi připsali gól, který jsem ovšem nedala. Byla to chyba v systému, v tu chvíli jsem dokonce byla na střídačce,“ vysvětluje s úsměvem třicetiletá kapitánka české reprezentace.
Přestože nedošla s týmem až na vrchol, k velkému zklamání není důvod. V ženské kategorii se ve světových ligových soutěžích zatím žádná tuzemská hráčka nedostala výš.
Pár dnů po finálovém víkendu už se blonďatá záložnice, která okusila pozemní hokej i v Nizozemí, Velké Británii či Tasmánii, vrátila domů do Prahy. Vrátí se v příští sezoně do kabiny Braxtagy?
„Deset let v cizině je dlouhá doba. Většinou jsem jela v režimu, kdy hlavní náplní práce i zábavy byl hokej. Teď se k tomu přidalo civilní zaměstnání, mám před sebou i jiné výzvy. Všechno zůstává otevřené,“ říká Laciná.
Zkusíme to trochu víc rozvést?
Tím, že se Gantoise stalo zároveň vítězem základní části, má Braxtaga v příští sezoně jistotu účasti v European Hockey League. Zkusit si zahrát nejprestižnější klubovou soutěž Evropy je velké lákadlo, na týmové úrovni nemůžete dosáhnout víc. A to bych moc ráda, s největší pravděpodobností se mi to v budoucnu už nepovede. Proto se s klubovým manažerem bavíme o tom, zda bych v Belgii mohla odehrát druhou část příští sezony.
Kateřina Laciná
Na celý rok už se upsat nechcete?
Dveře jsou otevřené a kdybych podepsala na celou sezonu, uděláme to hned. Ale to už by se nedalo skloubit s prací. V Metrostavu dělám administrativu na oddělení bezpečnosti práce. Zpracovávám podklady, školení, vše, co se týká bezpečnosti na stavbách. Smlouvu na částečný úvazek mám do konce června, pak se budeme bavit o dalších podmínkách.
Tuším správně, že smlouvu jen na část sezony vám Braxtaga nemůže nabídnout?
Uvidíme, zda dohoda padne nebo ne. Je to padesát na padesát. Hlavním důvodem je, že v klubu se bude měnit trenérský tým. A právě s novými trenéry musí manažer projednat, zda je to pro ně schůdné či nikoliv.
Dali jste si termín, do kdy chtějí mít obě strany jasno?
I kdybych v Belgii odehrála jen část sezony, do 1. srpna by mě museli zapsat na soupisku. Do té doby musí být všechny transfery hotové. Klubový manažer nyní intenzivně pracuje na příchodu nových trenérů. Pak se hned bude jednat o sestavení týmu. A myslím, že otázka mojí pozice bude téma číslo jedna. Takže očekávám, že jasno by mohlo být v nejbližších týdnech.
Umíte si představit i variantu, že zahraniční kariéru uzavřete?
Já s tím vlastně tak trochu počítala. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, přemýšlím nad tím vlastně poslední dva roky. Kdy nastane správný čas na návrat. Vždycky jsem se chtěla něco nového naučit, získat další zkušenosti. Teď nemluvím o hokeji, ale o životě. A teď je to i o pracovních výzvách.
Kapitánské setkání. Snad se pozemářky probojují na olympiádu, věří Souček |
I kdybyste se s Braxtagou domluvila na jarní část sezony, kde byste působila na podzim?
Určitě to bude jeden z klubů, ze kterých jsem vzešla. Takže Kbely, tam možná v pozici trenéra, ráda bych pomáhala s výchovou mládeže. A co se týče hraní, tak asi Pragovka. Že bych hrála někde jinde, to určitě ne.
Změnilo vás hodně deset let v zahraničí?
Stoprocentně. Zformovala mě spousta míst, potkala jsem spoustu lidí, kultur, v pozemním hokeji řadu trenérů. To všechno mě ovlivnilo. Zároveň to beru tak, že něco nového začíná.
Je čas začít trochu bilancovat?
Na to ještě bude čas. Každé místo mi dalo něco jiného a většinou to byly pozitivní věci, které mě posouvaly dál. Tasmánie byla skvělá svoji kulturou, přírodou. V Německu se zase život dal krásně kombinovat se sportem, který miluji. V Holandsku jsem poznala opravdu ten nejlepší hokej, jaký jsem mohla, nejvyšší úroveň. Ale zároveň mě to tam zklamalo po stránce bydlení, zázemí i organizace. V Belgii se cítím bezpečně, v pohodě. I to mi pomáhalo k dobrým výkonům a pocitu, že si sportem nejen vyděláváte, ale i se jím bavíte.
Vidíte, vlastně jsme zamluvili finálovou sérii proti Gantoise. Už vnímáte stříbrnou radost?
Teď už ano. Finále bylo před začátkem sezony klubovým cílem. Ale samozřejmě to pořád i mrzí. Když už ve finále jste, chcete ho vyhrát. Nepodařilo se, ale nemáme se za co stydět. Proti nám stál velmi silný soupeř, který má v kádru spoustu reprezentantek. V součtu obou zápasů bylo skóre 3:5, to je hezký výsledek.
Kapitánka Kateřina Laciná před zápasem s Chile.
Po porážce 1:3 v prvním duelu jste se v odvetě zlepšili. Ceníte si toho, že jste favorita až do konce drželi v napětí?
Určitě. Nešli jsme do odvety s tím, že otočit to je nemožné. I v základní části ligy jsme je jednou dokázali porazit. V prvním utkání jsme dostali třetí gól z dohrávaného rohu, to byla velká škoda. Kdybychom šli do druhého zápasu jen s jednogólovým mankem, bude to také o něčem jiném. Možná bychom i systém změnili víc. Takhle jsme k tomu přistoupili až v poločase a byl to správný tah. Měli jsme pak daleko více ze hry, druhou půli dominovali. Ale na víc než na remízu 2:2 to nestačilo.
Měla jste v hledišti i podporu z Čech?
Velkou. Přijeli rodiče, kamarádi, lidé z České televize, ze svazu. Kamarádka na celý víkend, stejně tak náš bývalý reprezentační manažer s celou rodinou. Dorazilo i pár našich kluků z reprezentace, kteří se přijeli podívat na spoluhráče z belgické ligy, obě finálové série se hrály současně. Bylo to fajn, sešli jsme se v pěkném počtu, čeština byla slyšet.
Krutá realita, jiný level. Pozemkářky v Indii uzavřely skupinu bez vstřeleného gólu |
Jaké pak byly stříbrné oslavy?
Moc velké bohužel ne. Asi na nás dolehla únava po náročném víkendu. Pralo do nás sluníčko, hrozné horko, fyzicky to bylo náročné. Nejprve jsme pár hodin i se soupeřkami zůstaly na stadionu, hrála muzika, popíjelo se. Pak jsme odjely na týmovou večeři, poděkovali trenérům, realizačnímu týmu. A rozloučily se s holkama, které v klubu končí.
To se týkalo i vás?
Právě že ne. Tím, že je situace otevřená, jsme si řekli, že na loučení je ještě čas.
