Rébus kajakářek byl vyřešen.
Osmačtyřicetiletá legenda vodního slalomu neodletí na své sedmé hry. Ve čtvrtém závodě české kvalifikace, po tuhém souboji o jediné postupové místo, už nezkomplikovala pouť do Ria o dvaadvacet let mladší Kateřině Kudějové.
V létě 1992 se Hilgertová rvala s peřejemi na hrách poprvé. V Atlantě 1996 a Sydney 2000 vládla. Také na následujících olympiádách tato malá velká žena vždy postoupila do finále. Ještě v Londýně 2012 pádlovala ve 44 letech pro čtvrté místo.
VZPOMÍNKY NA MINULOST. Štěpánka Hilgertová se zlatou medailí z Atlanty 1996 a po vítězné jízdě v Sydney 2000 s prvním gratulantem v podobě manžela Luboše.
Teď stojí na trávě pod cílem obklopena mikrofony a vykládá: „Kačka je má velmi důstojná nástupkyně, vždyť je poslední mistryní světa. Je to tak, jak to má být.“
Kudějová zatím přešlapuje opodál, celá rozzářená.
„Já počkám,“ ujišťuje reportéry.
Poté co v kvalifikaci o Londýn 2012 jen těsně podlehla Hilgertové, čekala na tuto chvíli čtyři roky. Vychutnává si ji. Podél trati pobíhá početná a hlučná parta ve fialových tričkách „Kudějka Fans“ a skandovala: „Olé olé, Kačka je nejlepší.“
Kdysi teenagerka Kudějová svému otci řekla: „Jednou pojedu na olympiádu.“ Ale čím víc stárla, tím silněji vnímala, jak obtížný cíl si vytyčila.
A najednou má splněno.
SOUBOJ V TROJI- Vlevo Štěpánka Hilgertová, vpravo Kateřina Kudějová
Hilgertová ji před týdnem porazila ve druhé kvalifikaci ve Veltrusech. Zato o víkendu v pražské Troji byla mladší žena dvakrát lepší. „Snad lidé pochopí, že je v Česku další kajakářka, která má šanci něco pořádného zajet,“ říká.
Loni si navzdory světovému zlatu připadala slabá, proto přes zimu tvrdě makala v posilovně. Před startem kvalifikace byla tak nervózní. Dva týdny se jí špatně dýchalo. Až léky proti alergii pomohly.
„A potom to už bylo o tom, jestli kvalifikaci psychicky zvládnu.“
Což dokázala.
Druhá Hilgertová ovšem opouští kolbiště se štítem vztyčeným. Celý podzim se trápila s bolavými rameny, o Vánocích musela kvůli jejich zánětu na tři týdny vysadit z tréninku. V Emirátech pak testovala nový typ lodě, jenže připadala si z tréninkových objemů vyčerpaná, jízdám chyběla kvalita.
Tělo pádlující babičky ve 48 letech nemůže být stejně dokonalé jako při jejím druhém olympijském triumfu v roce 2000. „Tehdy mi připadalo, že všechno mi jde skoro samo. Pak už to byla vždycky dřina.“
Na jaře denně půl hodiny prováděla sestavu fyzioterapeutických cviků, aby ten zápřah vydržela.
Když v první kvalifikaci dojela až pátá, cítila se prachbídně. „Po ní jsem si říkala, že už možná patřím do starého železa a že bych měla hledat háček na věšení pádla.“
PŘEDÁVÁNÍ ŽEZLA. Po šesti startech Hilgertové (vlevo) nyní poprvé na hry zamíří Kudějová.
Hned další závod ovládla, opět nalézala vnitřní pohodu. „Nepotřebovala jsem vnější pobídky typu Ó ó ó olympiáda... Jdu do každého závodu s tím, že ho chci zajet dobře. Taková motivace mi stačí.“
Od loňského mistrovství světa v Londýně, kde Kudějová dominovala a získala do olympijské kvalifikace pět bonusových bodů, se však Hilgertová vnitřně smiřovala s tím, že jí Rio může zůstat uzavřené.
Stalo se. Přesto tím pro ni kariéra stále nekončí. Opět si vybojovala místo v tříčlenné reprezentaci, bude s národním týmem startovat na mistrovství Evropy a ve Světovém poháru. Od roku 1989 je v něm nepřetržitě 29 let.
TAK SPOLU SLAVILY. Společně vybojovaly ještě loni na mistrovství světa v Londýně zlato ze závodu hlídek. Zleva Veronika Vojtová (ta se letos do reprezentačního A-týmu těsně nevešla), Kateřina Kudějová a Štěpánka Hilgertová.
Poprvé od her v Soulu 1988 však bude Štěpánka Hilgertová doma v Česku, až se rozhoří olympijský oheň. „Zůstanu u televize a užiju si to.“
Ani stopa nostalgie nebo lítosti ji v srpnu nepřepadne?
„Možná trošku. Do Ria ale nepostoupilo tolik dobrých lidí, ani vítězka minulé olympiády,“ připomíná.
Příjmení Hilgertová přesto i letos na hrách bude. Jen s jiným křestním jménem: Amálie. Štěpánčinu 19letou neteř, juniorskou mistryni světa, federace ICF určila oficiální předjezdkyní olympijského závodu.
„Tak tu Hilgertovou v Riu na startu přece jen uvidíte,“ zasměje se teta.
