Jak moc vás potěšilo toto uznání?
Je to prima. Chtěl jsem se dostat do popředí ankety už dřív, ale předběhl mě kanoista Martin Fuksa, který byl loni třetí za slalomáři Hradilkem a Prskavcem. S Martinem jsme stejně staří, tak se poměřujeme - teď jsem zase předstihl já jeho. Úspěchy ale přeju všem.
V anketě Sportovec roku jste obsadil dvanácté místo - vyměnil byste vodácké ocenění za pozici v první desítce po boku Kvitové, Sáblíkové a dalších?
Kdepak, titul Kanoista roku pro mě rozhodně znamená víc. Tahle anketa je odbornější, zatímco do Sportovce roku se hodně promítá popularita a mediální zvýraznění.
Takže vás už neúčast v nejlepší desítce nemrzí?
Ani ne. Možná i proto, že mě potěšily reakce lidí - v diskusích psali, že je škoda, že dva historické tituly mistra světa nebyly pro novináře dost atraktivní.
Vaši kolegové z reprezentace o uplynulém víkendu absolvovali Jizerskou padesátku - vám se běžky nezamlouvají?
Já byl v té době ve Špindlu, taky na běžkách, vozil jsem se „jen tak“. Běžky mám rád, ale nemyslím, že by mi v zimní přípravě účast v Jizerské padesátce nějak pomohla. Nepotřebuju si něco dokazovat na dlouhých tratích, radši lyžuju pro zábavu.
Studujete pražskou Vysokou školu chemicko technologickou. Daří se?
Je to dobré, už jsem ve druhém ročníku. Jen mi ještě chybí pár zkoušek z prváku, studium mám rozložené. Zrovna ve středu jsem byl na klasifikovaném zápočtu z laboratoří ve fyzice a dostal jsem za A, nejhorší je „éčko“. Líbí se mi, že mi ve škole vycházejí vstříc z hlediska rozložení studia, ale při zkouškách s žádným ulehčením počítat nemůžu.
Jak se na vaše sportování tváří spolužáci?
To bohužel nevím. Vždyť jsem ve škole zřídkakdy, mám individuální plán a chodím jen na zápočty, zkoušky a na studijní oddělení.
To vás nepřivítali ani po návratu z úspěšného mistrovství světa v Moskvě?
Nooo... Neměli moc příležitostí. Bohužel to není jako na gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici - když jsem odmaturoval a na olympiádě v Londýně jsme pak získali se čtyřkajakem bronz, hned jsem musel slíbit besedu se žáky nižších ročníků.
Nemrzí vás tedy, že si na vysoké škole po dvou zlatech z Moskvy nikdo nevzpomněl?
Ono to úplně tak není - od rektora jsem v prosinci dostal Cenu rektora za vzornou reprezentaci školy, bylo to na vánočním večírku v Betlémské kapli. Udělalo mi radost, že si vzpomněli. Taky jsem tam dostal největší kytku, co jsem kdy viděl, měla metr a půl. Babička z ní byla nadšená.
