V dramatickém boji o titul, v němž Česko zvítězilo 3:2, Luděk Brož (nahoře) do

V dramatickém boji o titul, v němž Česko zvítězilo 3:2, Luděk Brož (nahoře) do černého nemířil. Po závěrečné siréně mohl ale i tak se spoluhráči vychutnávat českou hymnu. | foto: Michal Klíma, MAFRA

In-line mistr světa Brož: Na hokejky jsem psychopat

  • 0
Pardubický rodák Luděk Brož zná mnohem lépe zahraniční hokejové ligy než tu českou. To mu ale nebránilo v tom, aby po sezoně válel v play-off in-line extraligy za Brno. Na zlatém MS v Pardubicích zářil až do čtvrtfinále jako kometa.

V úvodních čtyřech zápasech nastřádal 9 gólů a 14 kanadských bodů, druhý Čech v pořadí Martin Vozdecký jich měl o tři méně. Brož dosáhl dvou hattricků, jedním z nich pomohl vyřadit z turnaje Slováky.

"S Tomášem Demelem se nenecháme do oslav moc pobízet, myslím, že to oslavíme dobře," říkal bezprostředně po finále, kdy vznikal tento rozhovor. "Nevím, kolikrát ještě něco vyhraju, takže si to pořádně užiju."

V kolektivním sportu už máte v šestatřiceti něco za sebou, vyhrál jste třeba francouzskou ligu nebo pohár. Jak vysoko si zlata z in-line MS ceníte?
V každém sportu je hezké, když něco vyhrajete. Nejde ani tak o to, na jaké to je úrovni, vždycky se radujete stejně. Myslím ale, že v in-line hokeji je to pro českou republiku obrovský úspěch. Zaostávali jsme za Kanadou, Amerikou, Finskem a Švédskem.Možná už se to nikdy nebude opakovat, protože všichni jsou oproti nám daleko napřed.

Když vezmete celý turnaj, jak zásadním byl podle vás pro zlatý úspěch "faktor Handl" (Roman Handl, nejlepší brankář šampionátu)?
Jsem přesvědčen, že to byl nejlepší hráč turnaje a pro nás základ úspěchu. My měli tři vyrovnané pětky, které mohly dát gól, výborné obránce i útočníky, ale na gólmanovi se staví. Kdyby tu Roman nebyl, nejspíš jsme se takhle daleko nedostali.

Luděk Brož

Hokejový (a in-line hokejový) útočník, narodil se 19. března 1975 v Pardubicích. Tam také s hokejem začínal. V mládí si vyzkoušel juniorskou soutěž v zámoří, pak nastupoval v Itálii za Cortinu D'Ampezzo nebo Brunico. V sezoně 1998-99 se krátce mihl v pardubickém dresu v extralize, v osmi zápasech si připsal jednu branku a asistenci. Pak se vrátil za Alpy. Od roku 2003 působí ve Francii, vystřídal zde Brest, Rouen a na delší dobu zakotvil v Grenoblu (kde hraje posledních šest sezon). Je dvojnásobným francouzským mistrem, v zemi galského kohouta také třikrát získal Ligový a dvakrát Francouzský pohár. Třikrát byl vybrán do All Star francouzské ligy. Na mezinárodní scéně je jeho největším úspěchem letošní zlato z in-line hokejového MS. Extraligu v in-line hraje za Mission Roller Brno, tým českých vicemistrů. Ve volném čase kope III. třídu za Semín, kde v létě s rodinou bydlí.

Američané byli nejtěžším soupeřem Česka asi nejen podle výsledku...
Ano, ale zároveň jsme měli velké problémy se Švédy. Hodně nás provokovali a my se nechali vyhecovat. Pro mě osobně asi byli ti Švédi i nepříjemnější. Hráči USA krásně bruslí, vypadají na in-linech hrozně hezky, ale Švédi byli hodně nebezpeční.

Když přišlo v poslední minutě vyloučení Tomáše Mojžíše a soupeř spustil powerplay, trnuli jste hodně?
Samozřejmě. My ovšem trnuli celý zápas (smích). Nejdřív jsme dostali gól, který neplatil. Pak jsme vedli, dostali gól z přesilovky...Bylo to emotivní, tak jako v každém sportu, když chybí tak málo k tak velkému úspěchu. Věřili jsme ale, že to vyjde, protože pokud by tomu tak nebylo, asi bychom nevyhráli. Naštěstí to dopadlo tak, jak to dopadlo, a jsme všichni hrozně rádi.

Ačkoli jste do čtvrtfinále včetně vedl bodování turnaje a branky střílel jak na běžícím pásu, v semifinále i finále jste vyšel naprázdno. To vás asi teď ani nemrzí...
Předtím to tam padalo, Tomáš Demel si ze mě trochu utahoval, že jsem se vystřílel. Asi měl pravdu. Bylo to ale úplně jedno. Já jsem šance pořád měl, bohužel už jsem je neproměňoval. Jenom děkuju klukům, že to tam spadlo jim. Je to týmová hra. Šampionát nám sedl celé lajně, hrát s Karlem (Rachůnkem), Kouďou (Martin Koudelka) a Tomášem Demelem bylo fajn a ten týden jsme si hrozně užili. Na ploše jsme si vyhověli.

Nějaký pátek už hrajete hokej ve Francii. Jak vypadá francouzská liga? Vyhovuje vám její méně nabitý kalendář? V základní části se hraje jen něco přes dvacet zápasů...
Je to specifické v tom, že hrajete sice šestadvacet zápasů v základní části, ale k tomu se hraje nějakých čtrnáct v ligovém poháru a k tomu se hraje ještě francouzský pohár. Takže zápasů je k padesáti zrovna tak, jako tady v extralize. K tomu play-off. Trochu to zkresluje, těch utkání není zase tak málo. Liga mi vyhovuje, hraju tam sedm let. Jsem tam spokojený, byť teď řeším, co bude. Smlouvu sice ještě mám na dva roky, ale na pětadevadesát procent tam nezůstanu a budu hledat něco jiného. Za poslední čtyři roky jsme dvakrát vyhráli titul, ligový pohár, v kontinentálním poháru jsme vypadli v semifinále. Na hokej tam chodí mraky lidí, Grenoble je pěkné město.

Grenoble je známé alpské olympijské středisko. Jak se tam žije?
Já jsem taková nátura, že se vždycky hrozně těším domů. Kdykoli bylo volno, jezdil jsem sem. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Hrát venku je hezké, ale můj domov je tady.

A když svoje francouzské angažmá srovnáte s Itálií, kde jste působil předtím?
Je to hodně o cizincích. V Itálii se hrála třeba Alpská liga dohromady s Rakouskem nebo Slovinskem, mělo to velmi slušnou úroveň. Ve Francii hraje čtrtnáct mužstev, prvních šest je velmi dobrých, ty další mančafty už jsou horší. Kvalitu to ale určitě má právě díky cizincům, v některých mužstvech nehrajou vůbec žádní Francouzi, počet zahraničních hokejistů není omezený. Je jich tam klidně patnáct šestnáct.

V Pardubicích jste v sezoně 1998-99 stihl jen osm zápasů. Už po těch letech přebolelo, že se vám nepovedlo v prvním extraligovém týmu prorazit víc?
Udělal jsem chybu, unáhlil jsem se. Tehdy jsem s panem Kusým podepsal na dva roky, když jsem se vrátil z Ameriky, vyšli mi v klubu ohromně vstříc. Měl jsem ve smlouvě klauzuli, že můžu odejít, když dostanu nabídku. Po těch osmi zápasech jsem ji dostal z venku. Kdybych to mohl vrátit zpět, zůstal bych rozhodně tady. Dopadlo to tak, jak to dopadlo, nemá smysl litovat. V životě se stanou věci, které nejdou změnit. Alpská liga v Itálii mě hodně lákala.

Na ledě jste byl nápadný šíleně krátkou hokejkou. Jaký to vlastně mělo důvod? Větší cit na čepeli?
Hrozně krátké hole jsem měl asi do pětatřiceti let (úsměv). Teprve loni jsem to konečně prodloužil, čím jsem starší, tím jsem asi línější. Já jsem na hokejky trochu psychopat, zkracoval jsem to po centimetrech až do té finální podoby.

V in-lineové reprezentaci hrajete pod koučem Hemským, který jinak vede oddíl pardubického Střída Sportu. Vy ale jako "Pardubák" soutěžíte za Mission Roller Brno. Proč?
Mám tam velkého kamaráda, který Brno trénuje, jmenuje se Tomáš Kazlepka (mluví schválně nahlas a pomrkává na zmíněného manažera reprezentace, který něco kutí vedle). To je záruka dobré kvality a srandy. A hlavně tam jezdí Tomáš Demel, který to má do Brna ještě asi o dvě stě kilometrů dál než já. Letos jsem tam ale odehrál jen dva zápasy plus semifinále a finále ligy, na in-liny jsem se moc nedostal.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž