"Jihlava, si myslím, do extraligy patří. Letos pro to uděláme maximum," hlásá zkušený útočník. Zatím si SK Toptrans v druhé nejvyšší soutěži, respektive v její východní části, vede suverénním způsobem. Podle Smutného za vším stojí skvělá týmová práce.
"Je to poskládané tak, abychom ve třech lajnách měli rovnoměrně rozložené síly," podotýká a těší se na premiérové jarní duely na domácím stadionu, které přijdou na řadu tento víkend, kdy přijedou Pardubice.
Po zimní pauze jste ještě zatím nenastoupili před svými fanoušky. Těšíte se, až konečně odehrajete zápas na domácím stadionu?
Určitě, teď jsme hráli čtyřikrát venku a jsme netrpělivý, až nastoupíme konečně doma. Přijdou nás podpořit fanoušci a začnou chodit místo na hokej teď na hokejbal.
Do jaké míry je pro vás domácí prostředí důležité?
Když člověk hraje doma, tak se chce vytáhnout před fanoušky. Doma je doma. My musíme z výhody domácího prostředí těžit. V play-off budeme vždy začínat právě doma, což je pro nás obrovská výhoda. Jak se říká, můj dům, můj hrad. Doufám tedy, že budeme ve všech domácích zápasech úspěšní, jak teď v základní části, tak poté v play-off.
Podle posledních výsledků vypadají vaše zápasy velmi jednoduše, je tomu skutečně tak, nebo se na svá vítězství nadřete?
Je to dané hlavně soupeřem. Předminulý týden jsme byli v Hradci, kde proti nám hrála místní rezerva. To jsou kluci, kteří s hokejbalem začínají nebo to hrají pro zábavu. Pro nás je takový soupeř opravdu jenom na rozehrání.
Suverénní vítězství jste si ale připsali i o týden dříve v Heřmanově Městci, kde jste místní celek porazili 2:5...
Byl to první zápas po zimě, bylo to takové oťukávání a rozhodla naše zkušenost a převaha v přesilovkách. Říkám, tento tým má sílu. Mužstva, která jsou ve spodní části tabulky, musíme porážet. A že je to takovým rozdílem, to už je dané tím, že máme šikovné kluky, padá nám to tam a vše zatím funguje tak, jak má.
Stojí za vašimi skvělými výsledky nějaká individualita, nebo je to spíš zásluha celého týmu?
Teď po podzimu, když se podíváte na kanadské bodování, tak vyčnívá Ondra Jobák s Pavlem Píbilem, kteří jsou na prvních dvou místech. Nicméně naše první dvě pětky jsou velice vyrovnané. Samozřejmě někteří kluci tu jsou více šikovní, někteří méně. Ale je to poskládané tak, abychom v těch třech lajnách měli rovnoměrně rozložené síly. A zatím to tam padá každé lajně. Jak říkám, vyčnívá Ondra Jobák s Pavlem Píbilem, ale je to také tím, že mají vedle sebe dobré spoluhráče.
Sezonu máte rozjetou parádně, vaším hlavním cílem bude asi postup do extraligy?
Určitě. Naše zázemí je díky firmě Toptrans, která nás podporuje nemalým dílem, jedno z nejlepších v lize. Jihlava, si myslím, do extraligy patří. Letos pro to uděláme maximum. Ale nečeká nás nic jednoduchého. Hlavně nechci nic zakřiknout, protože minulý rok jsme se už všichni viděli v baráži o extraligu, a nakonec nás Třinec porazil doma na penalty v rozhodujícím zápase.
Jakou taktiku tedy zvolíte, abyste svůj cíl letos splnili?
Musíme jít zápas od zápasu a připravit se na každého soupeře. Letos chceme uspět. Já už jsem také na vrcholu sil své kariéry a strašně rád bych vrátil extraligu do Jihlavy. Ještě bych si možná zkusil rok zahrát, ale uvidím, jak na tom budu zdravotně.
Nicméně, vy už jste letos atmosféru extraligy okusil, a to za Pardubice. V hokejbale je tedy možné současně nastupovat za dva kluby?
Přesně tak, ono to jde formou střídavých startů. Udělala se totiž nějaká změna pravidel, což moc týmů neuvítalo, protože zasahovat do pravidel v půlce sezony je docela nefér. Každopádně nám tím pádem teď na jaře pomůže Honza Bartejs, který je nyní na hostování ve Vlašimi. Týmy se tak mohou posílit na celou sezonu, což vidím jako plus. Jsou zde ale také nevýhody, mohou přijít kluci z extraligy do celků, které bojují o postup.
Když jste si tedy vyzkoušel extraligu, posuďte, je v současnosti velký výkonnostní rozdíl mezi touto soutěží a první ligou?
Z mého pohledu je extraliga rychlejší. V naší lize máme přeci jenom o nějaký ten čas na zpracování a rozehrávku víc. Extraliga je hodně o fyzické síle, větším nasazení, důrazu a běhání. Nemohu to však posuzovat po jednom zápase, který jsem za Pardubice odehrál. Pro mě je to také výzva, zkusil jsem si to. Ale co si budeme povídat, nejradši bych tam viděl Jihlavu.
Celá vaše letošní sezona se nese ve znamení problémů s kotníkem, jak jste na tom po zdravotní stránce v současnosti?
Já vlastně celou podzimní část, asi sedm měsíců, jsem marodil s kotníkem. A ještě to nemám doléčené. Noha pořád bolí, i já z toho mám stále strach. Ale jsem rád, že už jsem se ke klukům mohl připojit, chci jim pomoci. Nechci to zakřiknout, zatím noha drží, ale může se stát, že odehraju dva zápasy a nebudu moct, tak uvidíme.
Když tedy hrajete zápas, myslíte na to, že by se kotník mohl znovu ozvat?
Přesně tak, člověk to má pořád v podvědomí. A hlavně hokejbal mě neživí, živí mě práce a člověk musí být zdraví do práce. Ty zápasy jsou teď takové, že do toho nejdu zas tak naplno, ale až bude play-off, tak musím zatnout zuby a jít do toho, jinak nemá cenu ani na hřiště chodit.
