Obhájila jste titul mistryně světa v zimním triatlonu. Jaké byly vaše první dojmy po průjezdu cílem?
Byla jsem hrozně vyčerpaná. Ale samozřejmě také moc šťastná, že jsem vyhrála a že už jsem v cíli.
Jak se vám v Cogne jelo? Před závodem jste kvůli menšímu množství červených krvinek měla obavy z vysoké nadmořské výšky…
Vždycky jsem měla problémy se závody, které byly vysoko, potřebuji delší dobu na aklimatizaci, takže jsem se toho bála a moje obavy se naplnily hned při prvním stoupání. Bylo cítit, že vzduch je opravdu řídký. Nemohla jsem se dostat do tempa a měla pocit, že běžím pomalu, ale soupeřky naštěstí běžely ještě pomaleji.
Seděl vám profil tratě v Itálii?
Profilově to byly náročné tratě, především pak běh. Tři zhruba kilometrové výběhy byly skoro vražedné a při klesání se mi nepodařilo si odpočinout, pořád to byla hrozná dřina. To samé na kole, když se jelo z kopce. Byla tam spousta zatáček a myslím, že foukalo proti, tak jsem to musela znovu a znovu rozjíždět. A druhá polovina byla opět do kopce. Naštěstí pro mě bylo hodně pod nulou a trať byla na kolo relativně tvrdá, na tom jsem určitě vydělala. Lyžařská část pak byla také vcelku náročná, ale stoupání bylo natolik dlouhé, že při následném sjezdu se dalo i trochu odpočinout.
Plánujete nějakou oslavu? Přece jen jste prakticky neporazitelná. Vždyť vás naposledy porazila Lovsetová v Estonsku koncem ledna.
Plánujeme oslavu na víkend. Každý úspěch by se měl oslavit už jen proto, aby mohl přijít další.
