Gladiátoři bojovali krutě, ale čestně

středa 6. prosince 2000

P r a h a - Možná na světě neexistuje tvrdší sport. V některých chvílích se zdá, že v něm jde o přežití, jindy zase o hospodskou rvačku. Dojem silně umocňuje bouřící publikum a klec v níž jsou oba soupeři zavřeni - jako divá zvěř. Jedná se o valetudo a ultimate fight - disciplíny, ve kterých sice bojovníci stojí proti sobě beze zbraně, ale dovoleno je téměř vše. V úterý se v pražské hale Brumlovka uskutečnil dosud nejkvalitnější turnaj v Čechách - Mikulášská noc gladiátorů. I po prudkých ranách do obličeje nechráněnou pěstí, škrcení či kopech nohou do břicha se po zápase, někdy hodně zkrvavení protivníci, pozdravili. Bojovalo se krutě, ale čestně, v rámci pravidel.

Zhruba patnáct set diváků v nabité hale slédlo za večer deset soubojů, ve dvou se představili cizinci. Pohár pro vítěze nejobsazenější kategorie (do 75kg) a dvacetitisícovou prémiii si odnesl Roman Vanický, několikanásobný mistr republiky a český reprezentant ve valetudu. Oba zápasy mu dohromady zabraly pouze několik desítek vteřin.

Vyvrcholením programu bylo poslední utkání, jediné v kategorii ultimate fight. Zde se bojuje bez udělování bodů i bez časového limitu, rozdělení podle vah neexistuje. Zápasy jsou tvrdší, když soupeř musí být poražen jinak než na body.

Více než metrákový Tomáš Muzsinsky z Valetuda Karviná zdolal po napínavém průběhu Ladislava Žáka z Universal Fighters Praha. Otřesenému a silně zkrvavenému (z rozraženého obočí) Žákovi nedovolili rozhodčí po několikaterém ošetřování pokračovat. "Neměl jsem z něho strach," uvedl už v šatně vítěz. "Mám za sebou v ringu více utkání, věděl jsem že je to moje výhoda. Kontroloval jsem sám sebe a nenechal se k ničemu vyprovokovat."

Se skvěle vypracovanou kulturistickou postavou si ohromný Muzsinsky držel od začátku protivníka daleko od těla, chytře využíval výhodu delších paží. Rychlé výpady zakončoval přesnými tvrdými háky zespoda. Dlouho nepřipustil boj na zemi. Po druhém ošetřování se protivník vzpamatoval a několikrát karvinského bojovníka tvrdě direktoval. Začali se prát i na zemi, zápas se na chvíli vyrovnal.

Viditelně čerstvější bývalý judista Muzsinsky ale soupeře větší chybou do zápasu už nepustil. Pro neustále Žákovo krvácení z obočí pak rozhodčí duel ukončil. "Bylo to správné rozhodnutí," přiznal s odstupem Žákův (i reprezentační) trenér Petr Macháček, který sudímu nejprve ostře vynadal. "Rána je škaredá, musí se sešít."

V mezinárodním zápasech se domácím dařilo střídavě. Karel Svěchota podlehl i s mocnou podporou publika Angličanovi Leighu Remediosovi. Cizinec vzpříčil Svěchotovi hlavu a ten poklepáním dlaně na podlahu ringu vzdal. Naopak Josef Žák, bratr Ladislava, už za pět minut vyřídil Němce Saschu Kresse, který vzdal stejným způsobem jako v předchozím případě.

Bojovníci valetuda a ultimate fight se většinou rekrutují z judistů či zápasníků. "Je mezi nimi i velké procento "thajských boxerů," vysvětluje Macháček. "Jsou v ringu poznat podle toho, že se častěji snaží rozhodnout ještě na nohou." I ve sportu, který se v Čechách na soutěžní úrovni provozuje pouze dva roky je ale znát posun. "Rozdíly se stírají, borci se specializují" tvrdí trenér. "Možná je to škoda, dříve to bylo jinak, nastupovali proti sobě lidi z jiných stylů."

Bijci používají v kleci (ve skutečnosti jde o osmihran ohraničený pletivem bez "stříšky") pouze dva chrániče. Ten, který jim kryje zuby, mezi nohami mají připevněn suspenzor. Ve valetudu je "řádná hrací" doba dvacetiminutová, v případě remízy se prodlužuje vždy o pět minut. Je zakázáno kousat, plivat, strkat prsty do očí a úst, trhat uši a nos.

Zápasníkům jsou připočítávany mínus body za pasivitu. Naprostá většina zápasů končí před limitem. Většinou pro jasnou převahu jednoho z protivníků, vzdáním se, pro zranění nebo pro porušení pravidel. K těžším zraněním přesto nedochází, předpisů je jen hrska, ale jejich dodržování se tvrdě vyžaduje.