„Je to paráda, po sobotě jsem si spravil chuť, pětistovka je moje oblíbená trať,“ liboval si dvaadvacetiletý rodák z Nymburka. „Škoda, že už není olympijská,“ zalitoval závodník, který v epilogu šampionátu ještě usiloval o úspěch na olympijské dvoustovce, ale opět skončil těsně čtvrtý.
O vašem vítězství na trati 500 metrů nebylo pochyb - cítil jste to také tak?Jo, jelo se mi pěkně. Mladý kluk z Moldavska po mojí levici to strašně napálil, ale to mě nevyplašilo. Hlídal jsem si svoje tempo a ve finiši se mi povedlo zrychlit, což jsem si i naplánoval.
Porazil jste všechny medailisty ze sobotního kilometru v čele s olympijským vítězem Sebastianem Brendelem z Německa. To jsou cenné skalpy, že?
Určitě, ale za nějakou satisfakci to nepovažuju. Za vítězství jsem rád, ale abych někomu něco oplácel, to ne. Hlavní je můj výsledek, je fajn, že jsem vyhrál. Zlatý hattrick, to zní pěkně, že?
Z tribuny v cíli vás mohutně povzbuzovala víc než tisícovka diváků - byla to příjemná podpora?
To je strašně zajímavé, protože jak tady v Račicích diváky vždycky slyším, tak v sobotu ani dneska jsem je nevnímal. Možná to bylo tím, že při sobotním kilometru jsem jel fakt na krev a po závodě jsem byl úplně vyčerpaný, takže jsem si musel i ulevit, a dneska jsem taky strašně toužil po vítězství. Jinak je ovšem prima vyhrát doma, mnohem lepší než jinde.
Zmínil jste sobotní vyčerpání, kdy jste to svedl na bohatší snídani. Dnes už jste se nepřejedl?
Neeeeee... Ale opravdu! Dal jsem si toho k snídani míň a udělal jsem dobře. Hned za cílem to zase nebylo ideální, ale už je to dobré. Někdy, když ze sebe vydáte opravdu všechno, vám je prostě blbě - tak špatně jako v sobotu mi snad ještě nikdy nebylo.
Na závěr šampionátu jste na dvěstěmetrové trati skončil opět těsně čtvrtý...
No jo, není to moje trať, ale postoupil jsem do finále čtvrtým nejlepším časem a chtěl jsem specialisty, což jsou ohromní svalnatci, potrápit. Což se povedlo a medaile mi utekla opravdu o fous. Původně jsem s tím ovšem vůbec nepočítal - když mi kajakář Pepa Dostál prorokoval, že na nejkratší trati skončím čtvrtý, řekl jsem mu, ať nešílí. Teď se ukázalo, že na dvoustovku mám taky.
Jako jediný z evropských kanoistů jste na šampionátu v Račicích postoupil do finále kilometru, pětistovky i dvoustovky. Čemu to přičítáte?
Že by ostatní byli žabaři? To byla legrace... Moje mamka byla sprinterka, taťka taky, a já jsem asi univerzální. Nejradši mám kilometr, ale nejspíš to budu mít v genech.
