Rozhovor, který jsme na terase loděnice vedli, byl přerušovaný. Stanislav Ježek už dávno není jen závodník. Expert přes počítačovou techniku je i klíčovým mužem organizačního výboru Světového poháru, každou chvíli žádaným. V tom velmi zaměstnaném 35letém muži by nezasvěcení nepoznali kandidáta olympijské medaile.
Kanál v Londýně jste si už osahával. Napadlo vás v tu chvíli, že se na hry ještě musíte probojovat z obtížné národní kvalifikace?
Já to tak nebral, že tam trénuju na olympiádu. Prostě mě lákalo vyzkoušet si novou slalomovou dráhu. Každá zkušenost je důležitá. Zkušení borci umí jezdit na čemkoliv, protože všechny ty dráhy pořád objíždějí.
Však vy také. Třeba ve španělském Seu jste závodil nejméně desetkrát.
Zrovna tam je to už trochu nuda. Ta jejich trať je malá a lehká. Vyburcuje mě spíš obtížná voda. Třeba Peking se mi moc líbil.
Potřebujete adrenalin?
Potřebuju boj se silnou vodou. S takovou, o které víte, že ji nemůžete porazit, ale jen využít.
Vodním slalomářem jste 20 let. Co vás ještě motivuje?
Baví mě to. To je stejné, jako jiné lidi baví jezdit každý rok na lyže. I když při zimní přípravě není u nás o co stát. Trénujeme v Praze i v lednu, když má voda 5 stupňů.
Máte dvě děti. Jen slalomem rodinu neuživíte, že?
No jo. Rodina je sice skromná, ale když ji v zimě chci vzít s sebou i na soustředění do Austrálie, dám na to celý svůj roční příjem za vodní slalom. Takže pak musím někde jinde vydělat i na ten zbytek roku.
Živí vás tedy počítače?
Jasně. Navíc jsem zástupcem firmy Dartfish. To je počítačový systém pro analýzu videa. Používají ho sjezdaři Záhrobská a Bank, fotbalisté Slavie, atlet Svoboda i další.
Ráno v šest vstanete a zapínáte počítač? A o půlnoci vypínáte?
V jednu v noci ho vypínám. Odpočívat budu v hrobě. Občas už doma slyším, že bych toho nemusel dělat tolik.
A musíte? I na Světovém poháru teď pomáháte s organizací.
Tady to je dobrovolný charitativní byznys, to ano. Ale dělám ho, protože chci, aby závody byly pěkné, a vidím, že ho nikdo jiný neudělá.
Nezávidíte sportovcům, kteří trénují stejně tvrdě jako vy, ale příjem mají mnohonásobně vyšší, třeba fotbalistům či tenistům?
Nezávidím. Nechci se nikoho dotknout, ale myslím si, že ti lidé jsou penězi akorát rozmazlení. A co potom vlastně umí? To by mě neuspokojovalo, kdybych si musel přiznat, že kromě nějakého sportování nic neumím. Ani za ty velké peníze bych neměnil. Já mám nějaké vzdělání i práci. To mě těší. I když samozřejmě nejsem nadšený, že hákuju jak blbec, a kdovíjak extra dobře se nemám.
Je ve vodním slalomu peněz stále stejně?
Spíš se to zhoršuje. Dřív byla státní podpora reprezentantům v poměru k nákladům větší. Když spočítám, kolik mě teď stojí bydlení, benzin, telefon a zdravotní i sociální pojištění, tak je má výplata reprezentanta hned v háji.
Dostáváte ji od vysokoškolského sportovního centra. Kolik to je?
Sedmnáct tisíc čistého měsíčně.
A finančně si k ní můžete přilepšit jen výsledkem na olympiádě.
Pokud tam získáte medaili. Pak dostanete odměnu a můžete sehnat sponzora, když se snažíte. Jenže já se shánění sponzorů nevěnuju. Nerad žebrám nebo jsem někomu vděčný. Radši udělám něco, za co mi lidé zaplatí.
Český vodní slalom zažil boom za zlaté éry Pollerta a Hilgertové. Potřebuje nyní medaili z her v Londýně, aby se zájem oživil?
Pro každý menší sport je olympiáda jediná šance opravdu se zviditelnit. Kdyby Katka Emmons nevystřílela na olympiádách pár medailí, málokdo by ji znal, i kdyby byla každý rok mistryní světa. My jsme na tom podobně.
