Daně sportovců: všude není ráj

P r a h a - Na daně by klidně mohl platit jeden z Murphyho zákonů. Zněl by: Ať jsou daně jakékoliv, pořád jsou veliké. Dělník s podprůměrným platem nebo bezstarostný milionář, nikdo neplatí daně rád. Výjimkou nejsou ani sportovci, z nichž ti špičkoví většinou patří k boháčům. "Štve mě, když se podívám na výpis a uvidím, o kolik peněz kvůli daním přicházím," netají fotbalový obránce Tomáš Řepka, královsky placený v italské Fiorentině. "I když ale ztrácím hodně, pořád mám dost, bylo by hloupé si stěžovat," uznává.

Někomu se však nechce platit ani halíř navíc. Monte Carlo není oblíbenou adresou tenistů a automobilových závodníků pro nádherné pláže a slunné počasí, ale proto, že je tam daňový ráj. Tenisté tam zdaňují příjmy, které měli na francouzském území, odjinud ne.

Borisi Beckerovi se svého času krásně vyplatilo pronajímat si v Monte Carlu luxusní apartmá za víc než půl milionu korun měsíčně: rentu uhradil ze svého jednodenního výdělku z reklamní smlouvy s firmou Lotto a vesele šetřil na daních.

To, kde kdo žije, je při placení daní klíčové. V každém státě je jejich výše jiná.
"Když se sejde reprezentace, občas padne slovo o tom, že má někdo s daněmi smůlu a jiný štěstí," říká další fotbalista Radek Bejbl.

Právě Bejbl může mít největší zlost: hraje za Lens ve Francii, kde jsou vůbec nejvyšší daně z fotbalově vyspělých zemí. Záložník kvůli tomu přichází o téměř 60 procent svého výdělku, zatímco například Patrik Berger v anglickém Liverpoolu o necelých čtyřicet. "Proto také francouzské kluby jen obtížně získávají velké zahraniční hvězdy," konstatuje Jacques Messeca z poradenské firmy Arthur Andersen ve studii, která srovnává daňové zatížení fotbalistů působících v prestižních evropských ligách.

Z podobného důvodu mají v zámořské NHL někteří hokejisté vztek, když je klub z Ameriky vymění do Kanady. Ve Spojených státech jim daně seberou asi 40 procent platu, v Kanadě 53.

Rozdíl je i v jednotlivých státech Ameriky. "Nejlepší je to u nás," hlásí Slavomír Lener,  asistent kouče Floridy. "Na Floridu jezdí spousta lidí na rekreaci, proto je bohatá a jsou tam nízké daně." Pokud tedy bere tamější hvězda Pavel Bure roční gáži 8 milionů dolarů a Jaromír Jágr v Pittsburghu 10, do ruky se jim dostane přibližně stejná suma peněz.

Aby se hráči vyhnuli složitým daňovým kalkulacím, sjednají si často ve smlouvě čistou výši platu. Nebo se jim o papírování stará klub. "Na konci roku pouze daňovému poradci ukážu, kolik jsem dostal, on si to opíše a je po starostech. Daním zvlášť akorát příjmy z reklamy," říká Patrik Berger, fotbalista Liverpoolu.

Daňoví poradci jsou pro sportovce důležití. Čeští fotbalisté hrající v cizině je mají i v

tuzemsku. Odborníci se jim starají o zdanění zisků v Česku, třeba odměn za start v národním týmu. Upozorňují je na termíny, kdy mají co platit. "Už se ale stalo, že někdo termín prošvihl a pak se rozčiloval za penále," prozrazuje Bejbl.

Odměnu od federace UEFA za senzační stříbro na mistrovství Evropy 1996 danili tehdy fotbalisté až v Česku a měli s tím oplétačky. Britští úředníci se po čase ozvali: Čekáme na daně, pánové. Hráči se odvolali, bránili se, že platili doma. "A jak to dopadlo?" krčí rameny Bejbl. "Vlastně nevím: mně už dlouho žádná upomínka z Anglie nepřišla, ale někteří kluci ještě nedávno říkali, že po nich odtud pořád něco chtějí."

Kolik platí fotbalisté na daních

země

čistý měsíční příjem

hrubý měsíční příjem

daň v %

Anglie

1 350 000

2 214 000

39,1

Itálie

1 350 000

2 475 000

45,5

Španělsko

1 350 000

2 529 000

46,6

Německo

1 350 000

2 682 900

49,7

Francie

1 350 000

3 159 900 

57,3

Česko

1 350 000

2 260 800

40,3

Poznámka: částky jsou uvedeny v korunách, čistý příjem se rovná 75 000 markám měsíčně. Modelový příklad: hráč je ženatý a má jedno dítě.
Zdroj: firma Arthur Andersen


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž