Pokorný, ale velmi šikovný vnitřní polař, který má za sebou univerzitní kariéru v Miami a spolu s ní i zkušenosti z týmu Sussex County Miners z nezávislé Frontier League, má hodně předností.
„Jsem rychlý, hodně používám nohy a můžu hrát na víc místech,“ vyjmenovává Escala jen některé z nich. Hrát za Českou republiku si vždy přál, ale vlastně ani nevěděl, jestli to pravidla umožňují. „S rodinou jsme o tom často žertovali, ale nikdy by mě nenapadlo, že se to jednou stane.“
A teď je to realita.
Byl jsem opravdu skeptický, vůbec jsem nevěděl, jestli za Česko můžu hrát, když jsem se tady nenarodil. Jako malému klukovi mi máma říkala: Možná jednou budeš reprezentovat Česko. Já jsem jí vždy odpověděl, že by to bylo skvělé, že bych chtěl.
Když jste sledoval zářijovou kvalifikaci, ve které Češi porazili Německo, tušil jste, že byste jim na WBC mohl pomoct?
Můj kouč Simon z nezávislé ligy mi volal se slovy: Řekl jsem o tobě Alexi Derhakovi (Američan trénující klub Hroši Brno a zároveň českou reprezentaci) a on se chce domluvit s ostatními. Pak mi napsal trenér Pavel (Chadim), to jsem věděl, že už je to vážné. Byl jsem nadšený a zároveň velmi dojatý, moc mě to potěšilo.
Poprvé mezi elitou. Nechceme skončit poslední, hlásí baseballisté |
Splnění dětského snu?
Přesně tak. Je to rozhodně můj největší kariérní skok, jsem na sebe pyšný, celá moje rodina to prožívá se mnou. Srdce mi buší ještě teď, velmi si této příležitosti vážím.
Jaké byly první pocity v českém dresu?
Samozřejmě jsem cítil, že mám hodně co dokázat, takže jsem byl dost nervózní. Byl jsem s týmem v Regensburgu, chtěl jsem jim předvést, že chci týmu pomoct nejvíc, jak to dokážu.
To se vám podařilo.
Věděl jsem, že se musím trošku zklidnit a hrát hru, kterou umím, že to bude stačit. Nemusel jsem nic dokazovat sám sobě, prostě jsem si chtěl zahrát, trávit čas s klukama a navázat dobrá přátelství, což se nakonec povedlo, takže mám obrovskou radost.
Už jste si s týmem vyzkoušel i minikemp ve Valencii, jak jste s ním byl spokojen?
Hrál jsem tam tři zápasy, ten první dopadl příšerně, protože jsem byl hrozně nervózní (smích). Ale během víkendu si to nějak sedlo, snažil jsem se kluky víc poznat.
Tisková konference k odletu české baseballové reprezentace do Tokia na turnaj World Baseball. Zleva kapitán Petr Zýma, hráč William Escala, šéftrenér reprezentace Pavel Chadim a hráči Lukáš Ercoli a Marek Minařík.
Většina se baseballu věnuje ve volném čase, jen malá část z nich jsou profesionálové.
Sledovat jejich příběh a poslouchat, jak vyprávějí o svých pracích, rodinách a dětech, je něco neskutečného. Není snadné pracovat osm hodin denně a pak jít místo trávení času s nejbližšími ještě trénovat, všechny je obdivuju. Je neuvěřitelné, s jakou vášní a jakým zapálením o baseballu mluví, chci jim pomoct, aby mohli v této zázračné cestě pokračovat.
Myslíte, že se vám v Tokiu podaří uhrát dobrý výsledek?
Minimálně jsme schopni všem konkurovat, ale opravdu z toho mám velmi dobrý pocit. Pro nás je to jedinečná příležitost ukázat, jak jsme jako tým soutěživí a jaké nadšení máme pro baseball. Důležité bude dobře a rychle komunikovat.
Což vám může ztížit neznalost češtiny.
Na tom usilovně pracuju, ale je to těžké. Vyrůstal jsem v Miami a používal hlavně angličtinu a španělštinu. Naštěstí všichni mluví anglicky a skvěle mi rozumí, ale někdy se cítím špatně, že s klukama nemůžu komunikovat plynule česky.
Na hřišti by to byla obrovská výhoda.
To nepochybně. Všechny domluvy by probíhaly mnohem rychleji a navíc by bylo super, že by nám soupeři nerozuměli. V tom jsou jazyky jako čeština výhodné, nikdo z protihráčů neví, co si říkáte. Tak třeba jednou, až se pořádně naučím česky (usmívá se).
Takže si s týmem ani nezazpíváte českou hymnu?
Možná jo! Učím se ji a chtěl bych to do prvního utkání stihnout.
