Oběma rukama by stáhl fedoru do čela, upravil si kulaté brýle. Zřejmě by i počastoval rozhodčí snůškou nevybíravých výrazů jako už mnohokrát předtím. Jenže tehdy, v předposlední říjnový den roku 1983, George Halas na zápase svých milovaných Chicago Bears proti nenáviděným divizním rivalům Detroit Lions chyběl.
Dávno už nebyl trenérem, v osmaosmdesáti si pomalu začínal s nechutí připouštět, že všechny duely vyhrát nemůže. Záludná rakovina slinivky byla nad jeho síly.
Přitom takovému počasí přezdívali „halasovské“. Slunečno, obloha vymetená, slabý větřík si líně pohrával s vlajkami nad stadionem.
Jen kdyby Halas viděl, jak se Bears na stařičkém Soldier Field trápili!
Chicago čtyřikrát ztratilo míč, legendární kouč Mike Ditka běsnil. A zatímco se zakládající celek NFL marně snažil s utkáním něco udělat, ležel otec klubu i celé soutěže v kómatu.
Ubíhaly mu poslední hodiny. Ani si nestihl zopakovat své motto, které celý život vyznával.
„Nikdy neusínej jako poražený.“
U postranní čáry míval vycvičeného psa, kterého vypustil do hry, když zoufale potřeboval přerušení.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
