Stál v hloučku mezi svými svěřenci i dalšími členy realizačního týmu české lezecké reprezentace. Napjatě čekal na verdikt rozhodčích ohledně Adama Ondry.
Občas se k němu otočil některý ze zahraničních koučů a vyjádřil mu podporu. Binter přesto dlouho nezůstával v klidu. Chtěl vědět, zda bude Ondra potrestán za šlápnutí na reklamní banner, nebo ne.
Definitivní ujištění, že Ondrovi zůstane původní výsledek, a tím pádem kvalifikační vítězství, přišel po dlouhých desítkách minut. „Jury usoudila, že si Adam nijak nepomohl. Stížnost zamítla,“ řekl Binter s úlevou v hlase. „Uběhla doba pro podávání protestů, takže už máme klid.“
Taktické šachy
Zatímco Binter byl nervózní, Ondra si z případného trestu, tedy neuznání bodů, které mu vyneslo zdolání překážek od osudného kontaktu s reklamou na modré cestě, těžkou hlavu nedělal.
„Pro mě je zásadní, že jsem obě cesty topoval (dolezl až na vrchol). To je pro mě velké povzbuzení před semifinále, dodalo mi to sebedůvěru. Že by na papíře stálo, že jsem získal méně bodů, by mi bylo úplně jedno,“ vysvětloval.
ONDRA: Cítím šanci na zlato |
V kvalifikaci mu šlo o dobrý pocit a postup dál. Netoužil ji za každou cenu vyhrát. Proti němu vznesený protest byl nicméně dobrou ukázkou toho, že lezecké závody nekončí v okamžiku, kdy sportovec opustí stěnu.
Kvůli možnosti podávat stížnosti, ať už na špatně ohodnocený výkon nebo technický prohřešek, se rozehrávají v zákulisí taktické šachy a na oficiální výsledky se čeká i hodiny.
„Můžete protestovat, abyste pomohl svému svěřenci vzhůru výsledkovou listinou, případně se snažíte vytvořit tlak na rozhodčí, aby byli přesnější v hodnocení,“ vysvětluje Binter. A dodává, že nestačí mít pravdu.
Jediný zamítnutý protest
O tom, zda dosáhnete svého, rozhoduje i správně zvolená forma protestu. „Na jednu věc jde upozornit vícero způsoby a vy si musíte vybrat ten správný. Je to taktika a vy ji musíte ovládat,“ přibližuje šéftrenér české reprezentace.
Sám je v této politice zdatný. Jen jedinkrát svaz přišel o 70 euro. Tolik totiž stojí podání protestu. „Pokud je přijatý, peníze se vrací," vysvětluje.
„Když jsem jedinkrát neúspěšně protestoval, bylo to záměrně. Šlo o postup do finále juniorského světového šampionátu a ta šance byla malá. Jenže případný úspěch za ztracených 70 euro rozhodně stál,“ vzpomíná na rok 2015 a situaci kolem Jakuba Konečného.
Binter zároveň připomíná, že často rozhodují rovněž vzájemné vztahy a ty má oblíbený kouč dobré. Také kvůli tomu, že k protestům sahá pouze v oprávněných případech.
Dva protesty na Ondru
Jsou národy, které si stěžují často - Francouzi, Slovinci a Rakušané. Zkrátka velmoci. „Jiné národy jsou zase klidnější,“ podotýká Binter. K tomu, aby zbytečně nepodával beznadějné protesty a svaz nepřicházel o peníze, mu pomáhá početný realizační tým.
„Pořizujeme si vlastní záběry, točíme to na tablet. Pak se na něj podíváme a společně vyhodnotíme další postup. Můžeme pak apelovat na rozhodčí v případě, že protestem proti našemu závodníkovi nesouhlasíme. U Adama jsme došli k závěru, že se banneru dotkl, ale nepomohl si.“
A stejně to viděla i jury. A to dokonce dvakrát. První stížnost na Ondru přišla krátce poté, co zdolal modrou cestu. Binter okamžitě situaci řešil. „Bavili jsme se s rozhodčími neformálně, ale byli jsme připraveni podat protiprotest. Naštěstí rozhodli v náš prospěch.“
Ondra byl ještě před tím, než se vydal na druhou cestu, „očištěn“. Mohl být v klidu. Zákulisní a zcela legální práce realizačního týmu mu pomohla od zbytečného stresu.
Když se poté po kvalifikaci objevil druhý protest, zaměřený opět na stejný moment se šlápnutím na banner z modré cesty, Ondra už nic neřešil. Nemusel. Věděl, že postoupí v každém případě. A na čele výsledkové listiny po dalším zamítnutí od rozhodčích zůstal.
