"Loni jsme ve Švédsku získali první vítězství pro Volkswagen a zároveň zažil moji nejlepší rallye v kariéře, která mě nastartovala k titulu," řekl Ogier před Švédskem pro vybraná světová média, mezi nimiž byl i iDNES.cz
Tehdy jste po velkém boji porazil Loeba.
Stejně jako on jsme jeli celou dobu na limitu svých možností, v každé minutě jsme museli ze sebe vydat 100 procent. A vyplatilo se. Byla to extrémní výzva, ale zvládli jsme ji vítězně.
Stejně jako celou sezonu. Věřil jste, že to s novým autem dokážete?
Popravdě - kdyby nám před začátkem někdo řekl, že s Julienem (navigátor Ingrassia) budeme mít na konci roku devět vítězství a titul mistra světa, pravděpodobně bychom ho poslali rovnou do blázince nebo k našemu týmovému lékaři. Před startem sezony totiž nikdy nevíte, jak skutečně dobrý je váš vůz v porovnání s konkurencí. Obzvlášť v situaci, kdy startujete se zcela novým vozem jako my. Jenže pak přišla první vítězství a já si rychle uvědomil, že jsme na tom celkově dobře. A i letos se nám na Monte povedl další dobrý start.
Zároveň je na vás asi větší tlak, že?
Víte, převažujícím pocitem je hrdost. Nikdo nám ten titul už nemůže vzít, ale letošním cílem je samozřejmě jeho obhajoba. I když... Volkswagen loni vyhrál deset ze 13 rallye. A to se bude těžko překonat.
Na jaký okamžik z minulé sezony nejvíc vzpomínáte?
Asi sami tušíte odpověď. Je to zisk titulu mistra světa ve Francii. Ten okamžik, kdy jsme přejeli cílovou čáru a věděli, že jsme to dokázali. Najednou se nám splnil sen. Sen, na jehož uskutečnění jsme pracovali dlouhou dobu. Je to zároveň i okamžik plný radosti a emocí, to když vám každý gratuluje a objímá vás.
Zeptám se i na jeden podivný moment, když loni v Mexiku před vámi na trati stála zavřená brána.
To byla naprosto bizarní situace. Dvaatřicet kilometrů před cílem zkoušky jsme museli náhle brzdit. Zlomek sekundy jsme se na sebe podívali, pak Julien vyskočil z našeho Pola WRC, otevřel bránu a my pokračovali dál. Pořadatelé nám ale vrátili těch 37 sekund, které jsme otevíráním ztratili.
Pojďme k letošku. Kdo bude vašim největším rivalem?
Určitě týmový kolega Jari-Matti Latvala. Jsem taky zvědavý, jak si povede ve Švédsku Thierry Neuville a tým Hyundai poté, co předčasně skončili na Monte. No a nikdy nesmíte podcenit Citroën. To je velmi silný tým a mají dva dobré jezdce, Madse Östberga a Krise Meeka. A samozřejmě také sleduji Roberta Kubicu, zejména po jeho výkonu během prvního dne v Rallye Monte Carlo. Na asfaltu je neuvěřitelně rychlý. Na tomto povrchu mohou všichni vidět jeho zkušenosti z F1.
Zdá se, že je to móda přeskočit z formule 1 do rallye.
Pro rallye je fantastické, že se rozhodl pro naše odvětví. Robert je rozhodně pro mistrovství světa velkým přínosem - jako jezdec i jako osobnost. Těším se na vzájemné jezdecké souboje. A jsem velmi zvědavý, jak si povede ve zbývajících podnicích, zejména na ledu a sněhu ve Švédsku.
Co jezdce F1 na rallye tolik láká?
Jezdíme 13 soutěží za sezonu a každá se koná v odlišných podmínkách od horka v Austrálii až po zimu ve Švédsku. Jezdíme na sněhu a ledu, šotolině a asfaltu - v horách, po městě i ve venkovské krajině. Pak je tu obrovský počet fanoušků, kteří lemují trať. Dalším důležitým aspektem je to, že za každým úspěchem posádky stojí skvělý tým. Rallye je týmový sport. Závody na okruzích jsou bezesporu taky náročné a mají své vlastní kouzlo, ale v současnosti bych rallye za nic na světě nevyměnil.
Jak vlastně vypadá rok rallyeového jezdce?
Přibližně 250 dní z něj jsem na cestách. Takže když jsem doma, tak se těším, že si odpočinu na pohovce nebo vyrazím do přírody protáhnout si tělo. Rád běhám či jezdím na horském kolem. Čas na nudění nenajdu.
