Rossi není můj cíl, říká Karel Abraham před prvním závodem

Příští neděli se postaví na start. Na nejdůležitější start v životě. Až zhasnou červená světla, bude to jen na něm. Karla Abrahama dělí už jen dny od prvního závodu v MotoGP. Dvacátého března v Kataru vstoupí jako první Čech do elitní motocyklové třídy.

Karel Abraham s motocyklem Ducati, se kterým bude v nadcházející sezoně startovat v královské třídě MotoGP. | foto: Šulová Kateřina, ČTK

Motocykl Ducati jste už dvakrát testoval, v Malajsii jste najezdil patnáctset kilometrů, jak jste spokojen?
Poprvé to bylo hodně náročné. V Sepangu se brzdí několikrát za okruh z tři sta kilometrů v hodině na osmdesát a jezdili jsme v podstatě pořád. Bolelo mě celé tělo. Před druhými testy jsem zůstal v Malajsii a přidal v posilovně. Hodně mi to pomohlo. Možná můj čas nepatřil k nejrychlejším, ale stabilně jsem byl hodně rychlý. Neměl jsem výrazné výkyvy.

Když porovnáte motocykl MotoGP se strojem Moto2, v čem je největší rozdíl?
MotoGP je o hodně těžší, ale hlavně mnohem, mnohem silnější. Musí se volit zcela jiná stopa v zatáčkách a motocykl se musí na výjezdu dřív srovnat. Na rovinkách je přibližně o padesát kilometrů v hodině rychlejší. Je to zcela jiný styl jízdy. Zatím mám k té motorce velký respekt. Je tam například mnohem více elektroniky, jejíž nastavení není vůbec snadné.

A když porovnáte styl závodění ve dvou nejvyšších sériích?
V Moto GP je méně závodníků, ale zase se tam málo padá. Maximálně jeden, dva jezdci za závod. Ale největším rozdílem asi je, že předjíždění je mnohem těžší. Motorka je větší a je tam pro ni méně vhodných stop.

Dáváte si nějaké cíle před prvním závodem?
Všichni víme, že to nebude jednoduché. Nervozita bude velká. Ale musíme se s tím vypořádat. Bude to jako vždy - po startu to ze mě spadne a budu se soustředit jen na samotnou jízdu.

K Ducati přešel také Valentino Rossi, budete se měřit i s ním...
Na to asi nebude čas. Ale určitě by bylo hezké ho porazit. Ale radši bych byl na stupních vítězů za ním, než desátý a před ním. Bude to zajímavé. Má novou motorku a navíc měl problémy s ramenem... Ale o tom nepřemýšlím, Valentino není můj cíl. Nevíme, kam se zařadím. Možná budu rád, za šesté místo, možná za desáté, možná za patnácté. Ale reálně nepočítám s tím, že bych byl ze začátku do desítky.

Existuje nějaká vnitřní soutěž šesti Ducati?
Určitě se na to kouká. Každý chce být nejlepší jezdec značky a občas se to sleduje. Ale pro celkový výsledek to zásadní není.

Máte přístup k technickým údajům ostatních jezdců Ducati? K jejich nastavení?
To je výborná věc. Telemetrie je u Ducati otevřená pro všechny, takže tímto způsobem spolupracujeme. Mně jako nováčkovi to hodně pomohlo. Mohu si otevřít cokoliv a podívat se na to.

Jak se vám pracuje s novým týmem?
On tak úplně nový není. Můj tým je stejný jako loni, jen přišli tři noví mechanici od Ducati. V podstatě děláme podobné nastavení jako minulý rok, tedy takové, co mi vyhovuje. Jen motorka je jiná.

Kolik lidí vám kromě mechaniků pomáhá?
Teď už ani moc ne. Měl jsem pár lidí, trenérů a tak, kteří mi pomohli a naučili mě nejdůležitější věci. Ale dnes už je to na mně. Většinu věcí si musím srovnat sám. Například se snažím okoukat, co jde.

Od soupeřů?
Přesně tak. Sleduju, jakou volí stopu, jak s motorkou zacházejí, a pak to sám zkouším. Chci se pořád zlepšovat a tohle je ta nejlepší cesta.

Krize nehrozí, hlásí Abrahamovi

Spolupráce rodič - dítě ne vždy ve vrcholovém sportu funguje. Ale u Abrahamů si nestěžují. Možná proto, že Karel Abraham starší, manažer týmu Cardion AB Motoracing, mluví synovi, jezdci týmu Cardion AB Motoracing, do závodění minimálně.

Karel Abraham mladší:
Táta už ani nejezdí na testy. Spíš jen na závody. Ale do práce týmu většinou nezasahuje, není to potřeba.

Žádný kolaps v dohledu nevidím. Fungovalo to dosud a nevidím důvod, proč by to nemělo fungovat dál. Ani si nevzpomínám na nějaký velký konflikt. Stává se výjimečně, že bychom se s tátou chytnuli.

Karel Abraham starší:
Dnes jsem na páté, šesté koleji. V podstatě nemá smysl, aby mu radil. Ten čas už je pryč. Když přijdu do týmu a zeptám se, jak pomohu pomoci, tak mi odpoví: "Jdi pryč."

Karel měl takové období. V osmnácti, v devatenácti procházel pubertou, a to mezi námi párkrát hodně jiskřilo. Ale poslední dva roky to je zcela bez problémů. Žádná krize ve vztahu otec - syn nehrozí.