Tři roky starý vlastní výkon 11:24 minut zlepšil Peschel o necelé tři minuty na 8:40 minut.
„Od pasu, bez tréninku,“ dal k dobru s úsměvem.
K pokusu o překonání rekordního času se totiž Peschel – jak už to s jeho kousky bývá – nadechl spontánně. Původně jel na Masarykův okruh kvůli jiným aktivitám, mezi nimiž bylo ježdění s Karlem Abrahamem.
„Vyrazil jsem tam na dva tři dny s pěti motorkami v kamionu. Najednou jsem na místě a (mluvčí okruhu) Petr Boháč mi říká: Co kdybychom znovu zkusili rekord po zadním kole? A co kdybychom to rovnou živě vysílali na sociálních sítích?“ líčil Peschel.
Nápadu se nebránil. Už ke svému prvnímu pokusu se v roce 2017 nechal vyhecovat kamarády, kteří ho popichovali, že po zadním kole okruh neobjede. „Z principu jsem jim řekl, že to dám. Co jiného taky může kaskadér odpovědět,“ odtušil.
Na první pokus zvládl na „postavené“ motorce ujet zhruba jeden kilometr, než mu přední kolo břinklo o asfalt. Po krátké pauze už do cíle dorazit dokázal.
Brněnskou dráhu tehdy křižoval jako námořník cestu z hospody do přístavu.
„Pral jsem se s tím, honil jsem to ze strany na stranu,“ přiznal. „Pak jsem si řekl, že takovou ztřeštěnost ještě nikdo přede mnou neudělal, takže mám oficiální rekord. Tím vznikl i prostor pro zlepšování,“ uvedl.
Nejtěžší je jízda z kopce a zatáčení doleva
Po třech letech už byla Peschelova jízda o poznání hladší. Na nové motorce zrychlil výrazně, přesto si hned troufá na další posun.
„Dávám tomu rok nebo dva a zajedeme to pod sedm minut,“ naplánoval si krátce poté, co slezl ze sedla.
Na svém dvoumetrákovém stroji při jízdě po zadním kole nesedí, ale pro lepší držení rovnováhy stojí. Nejvíc mu dává zabrat jízda z kopce, při níž musí stroj víc „narovnat“ a ještě k tomu brzdit, a zatáčení na levou ruku.
Rezervy vidí také na rovinkách.
„Dosud jsem po celou dobu jel se zařazenou jedničkou. Jsou tři místa, kde bych tam mohl dát dvojku a zrychlit. O minutu nebo o minutu a půl rychleji by to mělo jít. Potřeboval bych si to ale zkoušet. Kdyby mi někdo dal půl dne čas, tak vychytám zatáčky, technické úseky a rovinky, abych nedělal chyby. Pak by to pod sedm minut šlo,“ věří si.
Pokoření sedmiminutové hranice by si Peschel považoval, protože by ho to posunulo blíž k běžným amatérským jezdcům na Masarykově okruhu. „Jestli si někdo s minimálními zkušenostmi chce okruh zažít a má motorku slabé kubatury, tak je schopen jet kolo za čtyři nebo pět minut. To už není takový rozdíl,“ spočítal si.
Jeho speciál, určený pro kaskadérské kousky, váží pár kilogramů přes 200 kilo. Zvednutí na zadní kolo je prý otázkou několika málo vteřin. „Hodně stručně řečeno je to dynamické puštění spojky a třicet procent plynu. Motorka dostane kopanec a zvedne se,“ popisuje jezdec.
Udržet tohle monstrum na zadním kole a ještě na něm absolvovat jízdu po velice členitém Masarykově okruhu, to už je úplně jiná písnička.
„Hýbat se na motorce, když jede po dvou, taky není žádná sranda. Kdo na ní nejezdí, řekne si: No a co? Ale kdo na motorce někdy seděl, ten jízdu po zadním kole ocení,“ posuzuje Peschel, jehož prací je vedle účastí na různých show také výuka v motoškole.
Nejvíc prý při jízdě se zvednutým předním kolem trpí jeho ruce. Do pravé ruky dostává při jízdě po několika minutách křeče. „Rukama motorku držíte, není prostor pro odpočinek. Když jsem jel v Brně do posledního kopečka, modlil jsem se, aby už to skončilo. V pravé ruce jsem ani necítil, jestli přidávám plyn, nebo ne,“ řekl.
Víc než jedno kolo by z tohoto důvodu na Masarykově okruhu raději nezkoušel ujet. Zato však v jeho představách existuje varianta závodu několika jezdců po zadním kole naráz včetně předjíždění a soubojů v zatáčkách.
„Víte, že jsme se o tom už zhruba před půl rokem bavili? Je možné, že se k tomu ta naše partička vyhecuje,“ předpokládá.
