„Bohužel, teď v Ostravě určitě skákat nebudu,“ potvrdil šestatřicetiletý jezdec, který jako první z Čechů vystřihl na motorce backflip, tedy salto vzad.
„Teprve v úterý jdu na kontrolu a uvidím, co mi řeknou. Na té minulé byly na rentgenu praskliny na žebrech ještě hodně vidět.“
Jak se vám to vůbec stalo?
Nezradilo mě vůbec nic, neudělal jsem žádnou chybu. Spíš nás školilo počasí, dešťové přeháňky. A jak jsme stahovali plachty, tak asi trocha vody stekla na rampu a já trefil jeden z těch mokrých fleků. No a pak už jsem se válel na zemi.
Není pro vás lepší skákat v hale než venku?
Pro mě a myslím, že pro každého z nás jezdců, je lepší skákat venku, protože tam bývá víc místa. Zase tam bývá riziko s počasím. Ale když je hezky a dost místa, tak je to lepší venku. V hale je vždycky problém s místem, přece jen stává se, že někdo si nechtě přidá plyn při dopadu a potom tam následuje zeď nebo něco takového tvrdého. A to je vždycky průšvih.
O tom, že i v hale může být bláto, jste se sám přesvědčil před dvěma lety zrovna v Ostravě. Pořadatelé tehdy navezli do haly zmrzlou hlínu, z níž se pak stala kaše.
To byl průšvih. Celý problém mého posledního ostravského zranění byl ten, že to bylo špatně připravené. Stalo se to tak, že to pro nás bylo hrozně nebezpečné. Já jsem se bohužel nechal unést atmosférou a tím vším, že jsem to přehnal a už to bylo. Kdyby se to stalo kdekoliv jinde, třeba doma nebo na mé tvrdé mobilní rampě, tak se mi nic moc nestalo. Tak ta motorka prostě ujela, klouzla a pak se zapíchla. Mně zajelo řídítko pod helmu a byla z toho rozbitá huba a zlomený kotník. Léčení na půl roku.
To ale nebylo vaše jediné ostravské zranění, že?
No, v roce 1998 jsem si na prknech v superkrosu zlomil dva krční obratle.
Proč nepoužíváte chrániče jako ostatní jezdci?
Zatím jsem nenašel chrániče, které by mi nevadily, takže zůstávám v tričku. Potřebuju se cítit volně. Tak, aby mi chrániče nepřekážely.
Nenapadlo vás, že je pro vás vlastně dobře, že nebudete v ČEZ Aréně skákat?
Ne, vůbec. Hala je perfektní, v ČEZ Aréně je to příjemné. Je to veliká hala, výška je dostatečná a atmosféra byla vždycky parádní. Když se mám někde rozsekat, tak se můžu rozsekat kdekoliv jinde a ne zrovna tady. To riziko je v našem sportu vždycky.
Prožil jste v Ostravě vůbec něco hezkého?
Rok předtím, tedy v roce 1997, jsem tu byl v závodě druhý a tím jsem vyhrál domácí mistrovství v superkrosu.
Další freestylová akce bude v Ostravě v lednu. Přijedete?
Rád bych. Jednali jsme o tom a mělo by všechno vyjít. Do ČEZ Arény budu vždycky rád jezdit.
Kvůli atmosféře?
I kvůli tomu. Jak jsem říkal, v ČEZ Aréně je příjemné prostředí.
Nakolik jsou pro vás při skákání důležití diváci? Vnímáte je?
Moc. Já to říkám furt. Jsem na nich závislý. Podle toho, jaká je atmosféra, tak skáču. Sice se soustředím na sám na sebe, ale vnímám tu atmosféru. Nechám se lidmi vyhecovat. Čím víc řvou, tím víc předvádím věci tak nějak za svoji hranici. To je ten můj problém. I když nejsou podmínky stoprocentní, tak riskuju moc a potom to může dopadnout špatně.
Vy pak skončíte v rukou lékařů, motorka asi v péči mechaniků. Kolik vůbec potřebujete motorek na sezonu?
Co skáču freestyle, tak ta motorka vůbec nedostává na frak. Stačí mi, když bych byl opravdu v pohodě, tak jedna motorka na dva roky. Je to naruby, vlastně obráceně než třeba u motokrosu. Tam jsem potřeboval tři čtyři nové, pořádně naladěné motorky na rok. Teď mi stačí jedna motorka na dva roky a nic se jí nestane, protože nejezdí v žádných extrémních podmínkách, v prachu, blátě, ve vodě. Je to pro ni takový sálový sport. Ta motorka je stavěná na daleko horší podmínky, takže je to pro ni pohoda.
Takže máte jednu motorku?
Mám motorky dvě a je to spíš taková rezerva. Kdyby se něco stalo, kdyby v jedné křuplo, tak sáhnu po druhé, i když to není až tak nutné.
 Petr Kuchař skáče backflip |
