Dřel, aby v neděli uspěl ve svém závodě roku. Závodě, který se jede doma v Brně. "Udělám všechno, abych byl do první pětky," slibuje. Letos byl přitom ve dvěstěpadesátkách nejlépe desátý.
Prozraďte, jaký jste kajakář?
Musím přiznat, že jsem měl co dělat, abych jel rovně. Kajak je náročnější, než skutečně vypadá, a já z něj byl hrozně rychle unavenej. Když jsem se dneska díval na olympiádu a viděl, jak jedou v tom válci, říkal jsem si: klobouk dolů.
V pražské Troji jste na vodě jezdil s lyžařkou Šárkou Záhrobskou. Kdo z vás je lepší?
V jízdě dopředu já, v couvání ona (úsměv). Takže škoda, že jsem tu olympiádu prošvihl.
Tak počkejte čtyři roky.
To nevydržím.
Teď vážněji. O víkendu se jede v Brně, kde jste loni skončil na stupních vítězů a divákům házel rukavice i helmu. S čím byste byl spokojený letos, po přestupu do vyšší třídy?
Když budu do desátého místa, tak ta výbava padne znovu.
A co kdybyste byl znovu třetí?
Jestli bych šel do trenek? To ne, musel bych pak na stupně vítězů, a tam musí být vidět loga partnerů. Ale něco bych vymyslel. Brno je totiž pro mě zvláštní, ta kulisa je úžasná. Nikdy nezapomenu na loňský rok, kdy všude byly jen vlajky Valentina Rossiho a Lukáše Peška.
Slyšíte vůbec při závodě fandy?
Někdy ano, ale když jsem hodně zažranej, tak ne.
Letos jste zatím jen třikrát skončil na desátém místě. O Brně jste hovořil jako o zlomu. Nastane tedy?
Snad. Hodně jsem to ze začátku nezvládal fyzicky i psychicky. Udělal jsem chybu a z ní se strašně moc rozhodil. Teď jsem na tom zapracoval a někam se posunul. Mám heslo, že čím lepší fyzická příprava, tím lepší psychika. Je to spojené. Psychiku člověk nenatrénuje tak, že si sedne do kouta a řekne: Teď se soustředím. Musím říct, že mě ta příprava hodně nabila, i když jsem rád, že mám dva dny volna, nemohl jsem už ani chodit.
Přítelkyně nenadávala, že jste nejeli na dovolenou?
Co jí zbývalo. Pro mě je závodění na prvním místě, pak přítelkyně.
Motivuje vás Brno i proto, že nemáte smlouvu na příští rok a právě tady se ukážete před sponzory?
Jezdec jede celý život o budoucnost a nezáleží, jestli má smlouvu na rok, nebo na víc. Mí sponzoři sportu rozumí a když budu pro ně zajímavý, tak půjdou dál.
Bylo těžké zvyknout si na ústup? Loni jste jezdil na bednu, letos desátá místa.
Musíte prohrávat, abyste vyhrával. To je mé heslo. Před dvěma roky jsem se neúspěchy trápil, teď jsem odolnější.
Přesto by pro vás bylo lepší, kdybyste v šampionátu byl před Karlem Abrahamem, druhým Čechem v seriálu. Ztrácíte na něj tři body.
Nemám proč se s ním hecovat. Já jsem ve dvěstěpadesátkách první rok, on je tam druhý. Má zkušenosti, které já potřebuju nabrat. Teď s ním jedu, ale příští rok bych už chtěl být úplně jinde. Srovnáním se netrápím, to je spíš takový český syndrom. To kdyby měli srovnávat v Itálii, tak musí mít jen na motorky čtyři stránky v novinách.
Dá se to tedy obrátit: je možné s Abrahamem na trati spolupracovat?
Na trati se spolupracovat nedá a už vůbec ne s Karlem Abrahamem. Když se dostane do kontaktu se mnou, tak jede až moc agresivně. Na to, že jsme někde kolem desátého místa, on jede jak o titul. Ale v pohodě, každý to máme jinak a já to akceptuju. Nemám s ním problém.
