Do Saúdské Arábie vyrážel Martin Michek s cílem dojet a posbírat zkušenosti. A zároveň se poprat o co nejlepší umístění. Vyšlo obojí. V cíli mu patřilo 23. místo a bronzová příčka mezi nováčky. „Dakar se nedá popsat jednou větou. Je to nejnáročnější závod na světě, což jsem si sám vyzkoušel,“ potvrzuje 31letý motokrosař.
Martin Michek očekával extrémní závod, realita byla možná ještě náročnější. „Člověk si opravdu sáhne na dno, jede se sebezapřením, na hranici možností. Je to i hodně psychicky náročné. Na trati jste sám. Většinou když se rozhlédnete doleva, doprava, dopředu, dozadu -všude poušť. Chvílemi to zase byl až trial po horách. Za dvanáct etap jsem si zkusil všechno,“ tvrdí.
Michek má po závodě smíšené pocity. „Jsem moc rád, že jsem doma živý a zdravý. V průběhu zasáhla celý Dakar tragická nehoda, kdy zemřel Paulo Goncalves. V depu byl populární. Plno lidí ho znalo velmi dobře, ty jeho smrt hodně zasáhla. Ale cítil to každý. Také jsem to vnímal, a to jsem ho viděl dvakrát. To potvrzuje, že Dakar toho dokáže hodně dát, ale také hodně vzít,“ vrací se k tragickému úmrtí portugalského jezdce.
Nádrže byly prázdné, tak zkoušel motorku tlačit pouští
Michek, dvojnásobný vicemistr světa v motokrosu v kategorii MX3, vstupoval do závodu s vysokým startovním číslem 132 a nechtěl přepálit začátek. „Byla to daň každého nováčka. Musel jsem se v první etapě probojovat dopředu, ale trať byla po sto motorkách přede mnou už hodně rozbitá. Nemohl jsem jet úplně na plný plyn. Ale přesto jsem zajel dobrý výsledek,“ vrací se na začátek, kdy první etapu dokončil na konci třetí desítky.
Nešlo však o náhodný úspěch. Michek se stále zlepšoval. „Bylo to pro mě skvělé. Stoupal jsem pořadím a od šesté etapy jsem stabilně jezdil ve dvacítce. To bylo pro mě úplné sci-fi. V kategorii motorek bylo nejvíc jezdců z celého Dakaru, 30 závodníků bylo z továrních týmů. Vůbec mě nenapadlo, že bych mezi nimi mohl být,“ užívá si povedeného průběhu.
Celý Dakar se českobudějovický motokrosař pohyboval v elitní dvacítce, rval se o pozici nejlepšího nováčka, ale vše pokazila jedenáctá etapa. „Bojoval jsem o 14. místo celkově a o vítězství mezi nováčky. Ale v 11. etapě mi došel benzin osm kilometrů před zastávkou na tankování. Nabral jsem hodinovou ztrátu, propadl jsem se pořadím o devět míst. Šance na nováčka roku byla pryč,“ smutní.
Nedostatek paliva nezpůsobila žádná chyba mechaniků. „Normálně jsme natankovali plnou nádrž. Nikdo nic nezapomněl, nikdo nic nepodcenil. Ale neměl jsem jako nováček informace, že daná etapa je na benzin tak náročná. Snažil jsem se jet na maximum, pro co nejlepší výsledek. Nevěděl jsem, že mám zvolnit, abych na tankovačku dojel. Ti nejlepší z předních týmů to věděli, nebo jim benzin došel pár desítek metrů od ní, takže tam motorku dotlačili,“ vysvětluje Michek.
Proti záludnosti předposlední etapy se jeho tým odvolal. „Stalo se to více jezdcům, podávali jsme protest, ale bohužel benzin nedošel žádnému fabrickému jezdci. Pak by se na to koukalo jinak. Takhle nám organizátoři odpověděli, že Dakar není jenom o tom jet na plný plyn. Na to jsme nemohli říct půl slova,“ pokrčí rameny.
Jihočeský motokrosař se ještě vrací k okamžiku, kdy mu došlo palivo. „První tři minuty byly absolutní zmatek. Zkoušel jsem přepínat nádrže, abych ten kousek dojel. Zkoušel jsem všechno. Předtím jsme odjeli 250 kilometrů dlouhou etapu a benzin vyšel. Teď jsme jeli 220 kilometrů a mně to zastavilo. Nevěřil jsem tomu, vždyť to byl rozdíl 30 kilometrů. Lehl jsem si pod motorku, zkoušel jsem, co šlo,“ vypráví.
„Tak po deseti minutách jsem si řekl, že to musím vyřešit, abych vůbec dojel. Věděl jsem, že titul nováčka je pryč. Jedenáct etap jsme se tahali o vteřiny a já nabral ztrátu několik minut. Snažil jsem se za každou cenu dostat na tankovačku, abych Dakar dojel,“ pokračuje Martin Michek.
„Snažil jsem se tlačit motorku pouští, ale ta váží 180 kilogramů a po půlhodině jsem byl na pokraji sil. Zkoušel jsem zastavit další jezdce, ale všichni měli strach o benzin. Musel bych čekat další hodinu na automobily, které mají větší nádrže a mohly by mi dát dva tři litry. Po hodině mi organizátoři přivezli benzin. Začali ho rozvážet, protože zjistili, že nás nedojelo víc,“ dodává s tím, že palivo jezdci mít s sebou nemohou kvůli bezpečnosti.
Vstávali ve tři hodiny
Michek bude zklamání vstřebávat dlouho. „Jsem z toho pořád hodně smutný. Člověk jede o život, a pak se mu stane tohle. Jsou to pro mě zkušenosti,“ říká závodník, jenž si v závěrečné etapě částečně spravil chuť čtrnáctou příčkou. „Když bych si hodinu odečetl, tak jsem celkově 14. a také nováček roku. Řada lidí mi psala, že jsem pro ně čtrnáctý. Za přízeň fanoušků po celý závod jsem moc vděčný,“ děkuje Martin Michek, který si díky třetí příčce mezi nováčky užil medailový ceremoniál.
Rallye Dakar je opravdu náročný závod a Michek po premiéře popisuje, co všechno musí jezdci zvládat a jaký je jejich denní režim. „Brzké vstávání bylo kruté. Vstávali jsme ve tři hodiny. Spali jsme ve stanech ve dvou stupních. Čím jsme jeli víc do vnitrozemí, tím větší zima tam byla. V pět ráno jsem sedl na motorku, měl jsem tři bundy, dvoje rukavice, a stejně mi byla zima. A měli jsme před sebou teprve přejezd 400 kilometrů, jako kdybych jel z Budějovic do Ostravy a tam začínala etapa. Když jsem dojel do cíle, tak jsem se umyl, najedl, udělal to nejnutnější, připravil na druhý den a v devět šel spát. A takhle dva týdny v kuse.“
Nováček na Dakaru pocítil, jak jej v průběhu závodu začali brát ostatní soupeři. „Když jsem se pohyboval po prvních třech etapách na hranici dvacítky, tak z toho dost lidí radost nemělo. Ve výsledcích byli vpředu jezdci s nízkými startovními čísly a mezi nimi já se 132. Byla cítit trošku panika a všichni zjišťovali, kdo vlastně jsem. Postupně mě začali i favorité brát mezi sebe. Někteří za mnou i po 11. etapě přišli a ptali se, co se stalo,“ potěšilo Jihočecha, který se po návratu začne připravovat na motokrosovou sezonu.
Zároveň už ale plánuje, co zlepšit pro další ročníky Dakaru. „Byl to dobrý základ do budoucna. Pro příště bude třeba vylepšit techniku, protože jsem jel na čtyři roky staré motorce. Ale je to o penězích. Dakar je hodně finančně náročná soutěž. Kromě samotného závodu to znamená i tři čtvrtě roku příprav. Ti nejlepší řeknou, že na Dakar nepojedou, když nebudou mít před tím najeto 50 tisíc kilometrů se svojí motorkou, navigací a všemi přístroji. A 50 tisíc přípravných kilometrů stojí hodně peněz. Já měl letos sotva čtyři tisíce kilometrů. Každopádně se chci dostávat výš a výš,“ uzavírá.
