Svou první účast na Dakaru si Karel Loprais odbyl již v roce 1986. Vedení výrobce nákladních vozů Tatra se tehdy rozhodlo napodobit své kolegy z libereckého Liazu, kteří jeli Dakar už o rok dříve, a vyslat na trať mýty opředeného závodu také dva své vozy. Volba padla na zkušené zkušební jezdce - v jednom kamiónu jela posádka Kahánek, Gumulec, Kalina a v druhém Krpec, Stachura a Loprais.
Premiéra však tehdy neskončila příliš šťastně, obě tatrovky zapadly v předposlední etapě u senegalského Saint Louisu a byly diskvalifikovány. Další ročník dopadl o poznání lépe. Lopraisova tatra dojela druhá, nestačila pouze rychlostnímu speciálu DAF Turbotwin II Nizozemce Jana De Rooye.
V roce 1988 stanul Karel Loprais poprvé na stupínku nejvyšším, když byl ze soutěže odvolán vedoucí De Rooyův DAF kvůli tragické nehodě druhého vozu nizozemského týmu. Nešťastná událost ovlivnila i následující ročník a soutěž nákladních vozů nebyla vůbec vypsána. Vyučený strojní zámečník Loprais si musel na svou další příležitost počkat.
V letech 1990 a 1991 dojel dvakrát na čtvrtém místě, v ročníku 1992 si polepšil na příčku bronzovou. V roce 1993 Loprais na Dakaru nestartoval, dal přednost závodu Paříž-Moskva-Peking, v němž dojel na druhé pozici. Vítězství v dakarských dobrodružstvích těchto let opanovala čtyřikrát po sobě značka Perlini, tradiční výrobce hasičských vozů.
Velkým návratem byla Lopraisova fantastická jízda v ročníku 1994, kdy nejenže zvítězil, ale dostal se dokonce i do první desítky v celkovém hodnocení. Posádka tatry ve složení Loprais, Kalina a Radomír Stachura dojela na šestém místě, což se již nikdy žádnému kamiónu nepodařilo.
Následujícího roku se v rallye objevil nový soupeř - ruské kamazy a především vůz řízený Viktorem Moskovskichem. V roce 1995 však Lopraisově týmu přálo štěstí a dlouho vedoucí Rus musel těsně před koncem odstoupit ze závodu. Český kamión tak vybojoval třetí prvenství a Loprais získal svou slavnou přezdívku "Pán Dakaru". V ročníku 1996 se ale Fortuna přiklonila na stranu Moskovskicha - Lopraisův automobil zůstal viset na písečné duně a ztratil tak cenný náskok. Z vítězství se radoval ruský jezdec.
Na Dakar 1997 jistě nevzpomíná Karel Loprais nejraději, kvůli prasklé hřídeli ventilátoru a poškození motoru musela tatra odstoupit. Naproti tomu roky 1998 a 1999 patří k tomu nejlepšímu v celé kariéře kopřivnického zkušebního jezdce. Dvakrát za sebou dokázaly posádky pod jeho vedením zvítězit - v roce 1998 před Japoncem Sugawarou na voze Hino a předloni již popáté opět před Moskovskichem na kamazu. Lopraisův spolujezdec Radomír Stachura byl u všech pěti titulů a odjezdil dvanáct ročníků.
Již v loňské soutěži Lopraisovi k šestému titulu mnoho nechybělo, skončil druhý se ztrátou šestnácti minut za Rusem Vladimirem Čaginem na kamazu, letos si však rekordní vítězství uniknout nenechal. Šestinásobný šampión však ještě nekončí: "Vidím to tak, že dokud bude sloužit zdravíčko, budu jezdit do Dakaru pořád," řekl před letošním startem.
 Loprais jede po dakarské pláži vedle Španěla Servii do cíle slavné rallye |
