Čtrnáctiletý freestylista Matěj Česák se chystá na sobotní motokrosovou show Gladiator Games, což je pro mnohé stejně bláznivé, jako kdybyste šli dobrovolně na popravu. "Já se ale nebojím, skákání je můj život," říká blonďatý klučina, který ještě chodí na základní školu.
Ještě dnes je poznat, že trochu kulhá, ale noha se hojí rychleji, než doktoři čekali. Je to skoro zázrak, protože situace byla opravdu zlá.
Česák začátkem roku přesedlal na velkou motorku a chvíli trénoval. Pak kvůli špatnému počasí asi dva týdny vynechal a když se vrátil, přišla nehoda, která ho málem upoutala na invalidní vozík.
"Při jednom skoku jsem neodhadl vzdálenost a místo na dopadovou zónu jsem skončil o pár metrů dál na rovince," popisuje.
Nebyl to hezký pohled. "Okamžitě jsem věděl, že je něco špatně. Ještě jsem přijel k tátovi a Petru Pilátovi. Sundali mi chrániče a uviděli jsme, jak je kotník skoro oddělený od nohy. Cévy byly naštěstí jenom skřípnutý a nakonec jsem se z toho dostal."
Dnes se při vyprávění usmívá, ale tehdy se moc dobře necítil. Doktoři mu zpočátku vyhrožovali amputací, protože měl černomodré prsty. Měl ale štěstí, že se kromě cév nepřetrhaly ani šlachy. I tak jeho ošklivé zranění vzbudilo v celé nemocnici pozdvižení, protože tam nikdy nic podobného neviděli.
"Musím doktorům z Motola poděkovat, zvládli to opravdu skvěle," zdůrazňuje Česák, jenž strávil na sále skoro pět hodin. Dát nohu do přirozené polohy s tím, aby neměl trvalé následky, nebylo nic jednoduchého. Zpočátku to vypadalo na rok bez ježdění. "A vidíte, po půl roce jsem tady a budu jezdit na Gladiátorech!"
Česák má štěstí, že je hodně mladý a noha se proto rychle léčí. Stát se něco podobného veteránům, byl by to asi konec kariéry. "Já nikdy nepřemýšlel, že bych už nemohl jezdit. Nedovedu si to vůbec představit a už pár dnů po operaci jsem se těšil, až zase sednu na motorku."
Zní to skoro až děsivě, ale u freestylistů nejde o nic výjimečného. Nad běžnými zraněními a zlomeninami se v téhle branži nikdo nepozastavuje. Vždyť i Česák měl už obě ruce v sádře...
I proto je s podivem, že mu ještě rodiče tuhle extrémně nebezpečnou zábavu nezakázali. "Mamka z mého ježdění nikdy nadšená nebyla, a teď se začala bát samozřejmě ještě víc," vypráví "šílený" jezdec.
Víc však zoufalá maminka nezmůže. "Jen odmítá chodit na mé závody, je hrozně nervózní. Ale v sobotu se do O2 arény podívat přijde. Bude to přece jenom velká akce. I kvůli tomu nesmím spadnout, to už by asi nepřežila."
