Jsou to tři příběhy Čechů, které dokazují, jaký letošní Dakar je. Drsnější a náročnější než dřív.
Trať? "Prostě svinstvo."
Včera sedmou etapou uzavřela rallye první polovinu a téměř na polovině je i počet účastníků. "Nedivím se, vždyť tady koukají kosti z kalhot," říká pětinásobný vítěz kategorie čtyřkolek Josef Macháček.
Ani on už nejede, ve druhé etapě měl nehodu a závod kvůli pochroumanému ramenu zabalil. A motorkář David Pabiška, jeden z mála Čechů, který pokračuje, dodává: "Mám pocit, že nás pořadatelé chtějí vyházet co nejdřív." Možná vás tyto nářky nepřesvědčí, že je letošní Dakar v něčem výjimečný oproti předchozím. Ale je.
Rallye v Jižní Americe, kam se kvůli bezpečnosti musela z Afriky přesunout, je náročnější. Střídají se na ní terény. Jeden den se perete s cestou plnou kamení, kde stačí jedna chyba a... Druhý den se smažíte na sluníčku, které pálí i šedesátkou.
Josef Macháček.
Trpí technika a vy se těšíte, až potkáte domorodce, který vám dá napít vody. Anebo se jen s hrůzou díváte na motor, ve kterém vám teplem bublá benzin.
Další den při etapě zase každého zaskočí prudký liják. A aby toho nebylo málo, tak zítra šplháte v Andách do tříkilometrové výšky, kde ztěžka lapete po vzduchu. Když měl Josef Macháček popsat trať, jen řekl: "Prostě svinstvo." Ano, to je Dakar.
A je to i poušť Atacama, nejsušší místo na zemi. "To je šílené. Zastavíte, chcete vyměnit pneumatiku a máte pocit, že se uškvaříte. Je to o život," říká Pabiška.
Navíc motorkáři několikrát za etapu spadnou. I při sebemenším pádu hrozí, že pochroumají navigaci. Tak jak se to ve čtvrtek stalo Janu Veselému. Ten mimochodem jede s bolestí zad. Sotva se ráno oblékne...
Z noční dílny rovnou na start
K tomu připočtěte únavu. Pár vyvolených jezdců má kolem sebe štáb lidí, kteří jim v bivaku připraví masážní lůžko, přistaví karavan na přespání, takže jako motocyklista Cyril Despres mohou dávat do televize rozhovory oholení a s nagelovanými vlasy. Ten zbytek čili většina naopak po příjezdu začne opravovat a čistit. "Takže když se hodně zadaří, spíte čtyři hodiny," říká Macháček.
A Martin Kolomý, který závodí i pomáhá jako mechanik, přidá: "Někdy doděláte opravy, dáte si panáka a vzhůru na start." O pády není nouze. Motocyklista Martin Macek viděl následující: "Zrakvenýho čtyřkolkáře. Narazil na půlmetrovej přesyp, čtyřkolka udělala kotrmelce a odletěla dvě stě metrů. Ještě, že tam už byli záchranáři, protože kdybych k němu měl jít já, asi bych se poblil."
Motorkář Martin Macek a řidič Dušan Kunovský v halách při přejímkách.
Vyjma smrti divačky se to nejhorší Dakaru vyhýbá, i když Ital Manca leží v nemocnici v kritickém stavu. A je tu ještě jedna věc, která je oproti předchozím létům netradiční.
Zatímco "africký" Dakar začínal pohodovými etapami v Evropě a loňský ročník v Argentině měl taky postupný úvod, letos se začalo hned přetěžkými úseky. A je to znát. "Jenže takový má být Dakar. Když z něj člověk přijede, musí si říct, že to už nikdy nechce zažít," říká Macháček.
Sám to řekl už pětkrát. A vždy se vrátil. Drsný Dakar láká.
