Dvě poslední vítězství v ruském Dimitrově a lotyšském Bauska vrátily nestora autokrosvých tratí znovu do bojů o evropský titul. Jediný, který mu v jeho sbírce bohatých úspěchů schází.
Před závěrečnými dvěma podniky evropského šampionátu bugin do 3500 ccm ve slovenské Žitavě a italské Maggioře ztrácí na vedoucího Stárka šest a půl bodu. Před třetím Bartošem má náskok pěti a půl bodu.
Pětapadesátiletý autokrosař stojí před životní šancí, nijak zvlášť ho to však nevzrušuje. "Nekalkuluji, co musím zajet v porovnání se soupeři. Zbytečně bych se nervoval," tvrdí. "Nejlépe je na tom asi Bartoš. Mě teď jen mrzí nedokončené závody z úvody sezony, kdy jsem několikrát vypadl ne vlastní vinou," běží mu před očima film vzpomínek na kolize v Schlüternu, Přerově a Nové Pace.
Vyřizování víz, nekonečné čekání při odbavení na hraničních přechodech, dlouhé trmácení autobusem, špatně změřený trénink a nemilosrdný los v rozjíždkách. Všechny nepříjemné zážitky z pouti na Východ u Hoška přehlušila radost z dvou triumfů.
V Dimitrově nejprve musel kladenský veterán svést diplomatický boj s pořadateli kvůli časům z tréninku, poté v první jízdě zdolat oba největší konkurenty, nejobtížnější úkol mu připravila dešťová sprcha před finále.
"Řešil jsem dilema při volbě pneumatik, ale nakonec jsem vybral dobře. Odstartoval jsem sice až za Šoltysem, na konci prvního kola jsem ho ale předjel a pak už to byla jízda pro radost," říká.
Druhý den po závodě, před přesunem konvoje do Lotyšska, připravili ruští pořadatelé pro autokrosaře prohlídku Moskvy, tu však Hošek vynechal. "Kreml a Rudé náměstí jsem viděl už několikrát, radši jsem odpočíval."
Po příjezdu do Lotyšska se zásobil potravinami a s mechaniky se vrhl do důkladné očisty vozu, který na sobě nesl stopy penetračního nátěru, používaného na trati v Dimitrovu.
V Bauska to pro doyena evropského autokrosu nebylo zdaleka tak idylické jako v Rusku. "Díky častým úpravám tratě, bylo těžké strefit se do gum. V tréninku jsem byl až třetí, v první jízdě dojel za Stárkem s Bartošem," popisuje své trable. "Ale finále se mi opět povedlo. Byl jsem nejrychleji na startu a od třetího kola jsem se soupeřům začal vzdalovat."
Přes vítězství byl Hošek trochu zklamán, neboť v Lotyšsku sedm bugin neprošlo technickou přejímkou a pro malý počet startujících se přiděloval jen poloviční počet bodů.
"Trochu mě to poškodilo, protože jinak už bych byl v čele šampionátu a hlavně bych měl o deset bodů víc," povzdychne si. "Zase mě ale potěšilo, že jsem rychlost dokázal přetavit v body, protože počítá se pořadí v cíli."
Do konce sezony čeká Hoška ještě osm závodů. Týden co týden. Přes vidinu evropského titulu neuvažuje o tom, že by některý vynechal. "Možná by bylo na místě zvážit to, ale na jaře jsem v Sedlčanech auto šetřil před finále, a pak ho nenastratoval," nechává starosti osudu.
"Kromě toho mám stále šanci být vítězem středoevropské zóny i mistrem republiky," připomíná.
Strach ze závady buginy autokrosařský veterán nemá. Vždyť u ni tráví stovky hodin. K naplnění svého snu potřebuje mít jen nakloněnou štěstěnu. "Auto jsme neustálým prověřováním a zkoušením dostali na špičkovou úroveň. K tomu, aby hodiny naší práce nebyly marné, potřebuji trochu závodnického štěstí, které se ke mě několikrát obrátilo zády," ví.
Čtyřikrát během sedmaadvacetileté kariéry Jaroslava Hoška dělil od primátu mistra starého kontimentu krůček. Naposled loni ho předstihl Tomáš Hradinka.
"Kdyby mi evropský titul letos zase utekl, samozřejmě by mě to mrzelo, ale nijak bych se tím netrápil. Jde o seriál závodů a i druhé místo v něm je cenné," tvrdí. "Alespoň bych měl motivaci k další práci, abych byl zase o zlomek vteřiny rychlejší. A příští rok bych to zkusil znovu."
 Autokrosař Hošek se soustředí před startem závodu |
