Nepamatoval si celý svůj pád. Jen to, jak vletěl přímo do branky pod horizontem. Pak už jeho vědomí zahaluje mlha zapomnění.
Ti, kteří viděli vše, však uvažují: Kdo je vinen? A také: Proč je letošní zima tak krutá ke sjezdařům?
Je nesporné, že Lanzinger udělal na trati chybu. "Špatně si ji prohlédl a zvolil špatný směr. Proto vletěl přímo do branky. A ten náraz byl příčinou pádu," soudí i bývalý český reprezentant Jan Holický. Ovšem takových závodnických chyb jsou za sezonu stovky. K Lanzingerově osudu mohly přispět i chyby organizátorské.
Předně nevhodně postavená branka za horizontem. "Nemusela tam stát. Ale jury a trenéři ji odsouhlasili," říká český kouč Petr Záhrobský.
Kromě toho: u trati chyběl pravidly předepsaný záchranný vrtulník. Lyžaře převáželi ve vyhlídkovém vrtulníku, z nějž museli nejdřív vymontovat sedačky. Transport do Osla trval pět hodin. "To je neuvěřitelné! Při takovém zranění jde o každou minutu," zlobí se Hans Pum, ředitel rakouských sjezdařů.
Lékařský specialista Thomas Hölzenbein však poznamenal, že amputaci by neodvrátil ani rychlejší transport: "Chyběly tam kusy kostí. Tak jako tak by musela být noha amputována."
|
Krutá zima sjezdařů 27. 11.: Aksel Lund Svindal (Nor.) |
Lanzinger nebyl v této zimě zdaleka první obětí. Naopak. Seznam vážně zraněných lyžařů je dlouhý a plný známých jmen.
Lze najít společného jmenovatele jejich pádů?
"Teplá zima v kombinaci s vykrojenými, carvingovými lyžemi, které mají tendenci víc zatáčet a na nichž musíte jet skoro pořád na hranách," říká Holický.
Kvůli teplu se totiž takřka celou sezonu startuje na přemrzlém technickém sněhu, preparovaném injektáží a chemikáliemi. Ten strukturou připomíná spíš jarní sníh.
"Rozhodně není vhodný pro sjezdy a super-G, protože je hrozně rychlý i agresivní a tvrdě trestá každou chybu."
Po ochrnutí Švýcara Beltramettiho se na počátku desetiletí znatelně vylepšila bezpečnostní opatření. Modrá linie ukazuje ideální stopu, zatímco několik řad sítí co nejvíc zpomaluje padající lyžaře.
Přesto alpské lyžování nikdy zcela bezpečné nebude. Sjezdaři i organizátoři dělají chyby. Tlak sportovního showbyznysu na co nejvyšší rychlosti i závody v neregulérních podmínkách je přitom značný.
Ředitel Světového poháru Günther Hujara kdysi s notnou dávkou sarkasmu podotkl: "Pouze zeď by mohla s jistotou zastavit nekontrolovatelně se řítícího sjezdaře. Ale pak už by byla zbytečná otázka, jak se po pádu cítí."
Protesty sjezdařů proti brutalitě tratí nyní opět sílí. Exmistryně světa Alexandra Meissnitzerová prohlásila: "Tratě jsou stále rychlejší, navíc jsou na nich skoky dlouhé i přes 80 metrů. To opravdu není nutné. Formule 1 je bezpečnější, my nemáme karosérii. Žádné údajně bezpečnější lyže nám nepomohou."
Jenže i tento hlas možná zůstane jen výkřikem do tmy.
|
Rychlost překračuje reakční schopnosti těla Po chvilce však dodá: "Jenže možná to zase zahladí. Je to byznys. Televize i diváci vyžadují spektakulární sjezdy." Sjezdové lyžování tedy nikdy nebude bezpečné? Kdybyste omezili rychlosti na 90 km/h, bylo by riziko pádů o 50 % nižší. Ale k tomu nedojde. Atleti-sprinteři, co běhají stovku za 10 vteřin, si maximálně mohou natrhnout sval. Ovšem jakmile se lidské tělo na lyžích pohybuje rychlostí 130 km/h, překonává už i své reakční schopnosti. Zvlášť když se během závodu změní podmínky. Navíc v letošní teplé zimě útočí na lyžaře agresivní, přemrzlý sníh. I ten je často na vině pádů? FIS před sezonou rozšířila lyže, že prý to bude bezpečnější. Jenže efekt to nepřineslo, jen problémy firmám a závodníkům. Kvůli teplé zimě jsou tratě rozbitější a po úpravách často extrémně ledové, jako v Kitzbühelu. Povrchy bývají neklidné, granulovité. Pak na nich stačí brnknout a letíte. Třeba Svindal. Ten se zlikvidoval na 10 centimetrech ledu, na němž neležel sníh a kde povrch nebyl rovný. V Kvitfjellu zvýšila riziko i nevhodně umístěná branka. Souhlasíte? To je problematické. Super-G je nejinteligentnější disciplína, protože máte na rozdíl od sjezdu k dispozici jen jednu prohlídku tratě, načež ji musíte projet skoro stejně rychle jako sjezd. Ta brána za horizontem, do které Lanzinger vletěl, byla vnější. |
C r a n s M o n t a n a , P r a h a - Tragédie Rakušana Lanzingera se paradoxně obrátila proti zemi, jež stála o co nejtěžší tratě. "Rakušáci vždycky prosazovali drastické, brutální sjezdy. Když si Buder v Kitzbühelu zlomil nohu, přešli to. Teď je Lanzingerův osud zasáhl," říká trenér Petr Záhrobský. 
