David Jiroutek, jeho rádce, trenér, který mu ještě v létě pomáhal s fyzičkou. Teď připravuje mládež ve slovinské Lublani. "Často si telefonujeme, když může, přijede za mnou i na závody."
František Jež, bývalý skokan, kamarád z Frenštátu, který ho držel nad vodou, když se nedařilo. "Pořád mi věřil. Loni jsem mu povídal: Nejde mi to, zabalím to. On mě zachránil a přesvědčil, abych pokračoval."
Především díky nim Janda získal slávu, jen letos vydělal na prémiích přes dva miliony korun. "Ukázal, že zvládne i roli favorita," chválí ho třiačtyřicetiletý Bajc.
Do Jandy napumpoval sebedůvěru, srovnal mu psychiku. "Říkám mu: Patříš mezi šest nejlepších. Zbytek je o štěstí a podmínkách." I na středním můstku, který mu tolik nevyhovuje? "Umí i na něm, už to na něm ukázal ve Villachu."
Dojatý David Jiroutek dodal: "Vidíte, i u nás, když člověk pracuje, může se stát mistrem světa. Všichni tu medaili chtěli a teď se jí dočkali."
Slovinec Bajc byl ve finále sobotního závodu u vytržení. Janda už měl jisté stříbro a na věži stál už jen jeho krajan Benkovič. "Vlastně jsem vyhrál dvakrát," smál se trenér.
Věřil, když převzal zdecimovaný český tým, v takové výsledky? "Přišel jsem pracovat. A budeme v tom pokračovat, jsme na správné cestě," říká Bajc.
"Jenom mě mrzí, že stejný cíl nemají všichni vaši lidé okolo skoků." Janda připomene i další pomocníky. "Těch lidí je plno, nemůžu je ani všechny jmenovat."
Šéfy z Dukly, skokanského bossa Škodu, bývalého šampiona Sakalu, k němuž do baru chodí oslavovat. A pak i rodiče nebo přítelkyni Lucku, kteří tentokrát zůstali doma. "Musí ještě učit. Ale slíbila, že až se vrátím, bude náš byt už zařízený."
