Třicetiletý Rakušan zatím vládne elitnímu seriálu. Když minulou neděli podruhé triumfoval v Ruce, v kariéře zapsal jubilejní 100. umístění na pódiu a dvaatřicáté pohárové vítězství. „Neuvěřitelné,“ usmíval se. „Perfektní start. Myslím, že si můžeme udělat hezký večer.“
Na podařené výkony z Finska může navázat o víkendu v norském Lillehammeru. „Cítím se fakt skvěle,“ lebedí si. „Mám ty nejvyšší cíle.“
Na jeho rozpoložení nemají zásluhu jen hodiny a hodiny tréninku. Snad každý sportovec potvrdí, jak je důležitá i psychická pohoda. Že nelze žít pořád jen daty a čísly, ale někdy zkrátka přijde čas i na to si pořádně odpočinout, na chvíli se od svého sportu úplně oprostit.
Snowboardkrosařka Eva Adamczyková se i z tohoto důvodu účastní taneční soutěže Star Dance. Že nestihne první dvě zastávky Světového poháru? To jí ani tak nevadí. V ročníku, kdy ji nečekají mistrovství světa ani olympijské hry, si to může dovolit.
Ester Ledecká zase lyže či snowboard vyměňuje v létě za windsurf. Kraftův skokanský kolega Dawid Kubacki se po sezoně zavírá do pokoje a věnuje se modelářství – nebo se proletí v třímetrovém kluzáku, který sám postavil.
Brankář Petr Čech si hlavu čistil hraním na bicí. A třeba cyklista Geraint Thomas nedávno popisoval, že během volna zamkl kolo do garáže a nařídil si, že se na něj čtrnáct dní ani nepodívá. „Byl jsem s přáteli, dal si pár skleniček, přibral asi sedm kilo,“ usmíval se někdejší vítěz Tour de France. „Ale víte co? Jsem s tím v pohodě. Díky takovému ústřelu zase získám chuť do sportu. Vyloženě pak cítím, že se na kolo musím vrátit.“
Dalších příkladů byste samozřejmě našli spoustu. Kraft vážně není ojedinělý. Snad jen tím, čím posezonní volno vyplnil.
Rozptýlení rakouského skokana spočívalo v tom, že se vydal na cestu kolem světa. „Vždycky byla mým sněm,“ říkal v listopadu v rakouském Kulmu na akci Forum Nordicum, které se účastnila i MF DNES. „Já a moje manželka milujeme cestování, rádi objevujeme nové věci.“
Když mu v dubnu skončila sezona, odložil lyže a objednal letenky na Bali. „Samozřejmě že nějaký plán, co chceme vidět dál, máme,“ povídal tehdy. „Ale ubytování jsme zamluvili právě jen na Bali. Dál uvidíme.“
Rakouský skokan na lyžích Stefan Kraft v závodě Světového poháru v Ruce.
Cesta jim nakonec zabrala šest týdnů a poznali toho skutečně spoustu. Tak třeba?
Nejdřív se potápěli se želvami.
V australském Sydney si pak zaběhli závod Wings for Life.
Užívali si pohody na Havajských ostrovech.
V Los Angeles sledovali baseball či basketbal.
V Paříži zase navštívili tenisový Roland Garros.
„Máme spoustu nových zkušeností a zážitků,“ pochvaloval si Kraft. „Po sezoně jsem byl fakt unavený. Během cesty jsem si ale úžasně odpočinul, utřídil si všechno v hlavě a o to víc se pak těšil do tréninku.“
Do přípravy naskočil v červnu, tedy v době, kdy už za sebou ostatní skokani měli třeba měsíc dřiny. „Trenéři úplně nadšení nebyli, ovšem pochopili mě,“ vracel se. „Museli jsme víc plánovat a mít přesně dané, jak postupovat. Ale i díky tomu, že jsem si tak odpočinul, jsem se cítil skvěle a všechno šlo skoro samo.“
Což triumfy v Ruce potvrdil. A jen jimi skončit nehodlá.
„Chci vyhrávat, být vysoko ve Světovém poháru,“ vyjmenovával muž, který už doma dva velké křišťálové glóby má. „Také cílím na mistrovství světa v letech. Je doma v Kulmu, mít zlato by byl sen.“
A ty – jak ukázalo jeho letní cestování – si moc rád plní.
