Před sobotním slalomem vypadáte uvolněně.
Jsem ve velmi dobré náladě. V posledním týdnu před šampionátem jsme trénovali v Livignu, kam jsme se přesunuli z Rakouska. Na přelomu ledna a února jsem sice byla trochu nemocná, měla jsem nepříjemnou virózu, takže jsem se postupně dostávala do tempa. Ale poslední tři dny už se cítím velice dobře.
Říkáte, že jste měla virózu. Nabourala vám přípravu na světový šampionát?
Naštěstí to vyšlo na týden, kdy jsem stejně chtěla být doma. Trochu to nabouralo Světový pohár ve Stockholmu, kde jsem se necítila úplně dobře. Tam ta viróza tak nějak vrcholila, ale pak jsem strávila ten týden doma a stihla se vyléčit. Pak jsme se postupně vraceli do tréninku, jeli jsme Evropský pohár v Bad Wiessee a následně se přesunuli do Livigna.
A z Livigna pak ve středu do Svatého Mořice. Trať si plánujete projet až v pátek?
Přesně tak. Myslím, že jsme zvolili dobře, že jsme přijeli na poslední chvíli jako na Světový pohár, tedy dva dny dopředu. Mám s tím zkušenosti z dřívějších akcí, protože podmínky pro trénink tady nejsou úplně nejlepší tím, že je tady hodně týmů, hodně exotických zemí, které taky chtějí trénovat.
Na světovém šampionátu ve Svatém Mořici jste startovala už před čtrnácti lety, tentokrát se ale slalom jede na jiné sjezdovce.
Hned po startu a dvou branách přijde extrémní rovina, skoro jako stůl. Pak se najede na Romingersprung, kde je to trochu prudší a na konci je zase extrémně dlouhá rovina. Speciálně pro chlapy to podle mě není úplně hezký slalomový kopec. Právě ty rovinaté části mi tady při finále Světového poháru loni úplně neseděly, ale letos jsme na nich hodně pracovali. Věřím, že jsem se na to dobře připravila.
Už je to deset let, co jste se stala mistryní světa.
Přijde mi to jako hodně dlouhá doba.
Jak moc se váš sport od Äre 2007 lyžařsky posunul?
Lyžování se celkově posunulo mílovými kroky. Nemusíte se dívat zpátky ani těch deset let, stačí pět a už jsou vidět rozdíly.
Dá se laikovi vysvětlit, v čem jsou rozdíly největší?
I laik když se podívá, jak se jezdí teď a jak se jezdilo před deseti lety, tak uvidí, že pojetí jízdy je úplně jiné. Teď je v jízdě mnohem větší dynamika, agresivita, čemuž nahrává i materiál, který se zrychluje. Během těch deseti let byly i různé etapy, kdy se slalomové branky stavěly daleko od sebe, pak se zase odstupy zmenšovaly. I teď se slalom stále vyvíjí, mění.
To skoro zní, jako kdybyste zažila dva různé sporty.
Ale to nejsem jen já. Mají to takhle všechny závodnice. To jsou ty generační rozdíly. Jak to teď vidím já, tak to před deseti lety viděly jiné. Tak jako ony měly v té době osmnáctiletou Šárku, já tady teď mám Mikaelu Shiffrinovou nebo Wendy Holdenerovou. Vždycky to takhle bude.
A co vy? Jak jste se za těch deset let od svého titulu změnila?
Abych se v úplné špičce udržela, musela jsem samozřejmě změnit techniku. A na to jsem velice pyšná, že se v té špičce už deset nebo vlastně čtrnáct let držím. Není to vůbec jednoduché. A jinak samozřejmě prožívám také závody. Ve dvaceti je to jiné, pro mladé holky je lyžování vším. Je to jejich život a já to měla stejně. Teď už mám něco za sebou, mám nějaké medaile a vím, že jsou důležitější věci než lyžování. I proto mám i přístup k závodům trochu jiný. Možná se do toho musím i trochu víc nutit. A tím nemyslím jenom to být dravá, ale i to, že závod je v tu chvíli střed vesmíru a že si mám jít za svým výsledkem.
Předpokládám, že i radost z případných úspěchů je teď mnohonásobně větší.
Určitě, každého úspěchu si vážím mnohem víc než dřív. Když jste ve špičce, berete některé věci jako samozřejmost, v tu chvíli si jich až tak nevážíte. A zpětně, když jste starší a nedaří se vám a musíte se třeba šplhat zpátky, tak doceníte i ty úspěchy předchozí.
Jediné stupně vítězů v letošní sezoně. Ve slalomu v Záhřebu dojela Šárka Strachová třetí za Veronikou Velez-Zuzulovou a Petrou Vlhovou.
To je případ i vašeho titulu z Äre?
Ten už jsem docenila i dřív. Spíš si uvědomuju, co jsem dokázala a že už mi ty medaile nikdo nesebere. Mám za sebou úžasnou kariéru, vždyť mít čtyři medaile z mistrovství světa, to je opravdu něco.
Máte i díky tomu třeba před sobotním startem lehčí nohy i hlavu?
Jasně, nemusí mě svazovat, že je to moje poslední mistrovství světa, poslední šance získat medaili, protože už čtyři mám. Někdo - třeba Veronika Velez-Zuzulová - nemá žádnou a ví, že je to její poslední šance. Může být svázaná, což může být pro mě výhoda.
Letos jste se na stupně vítězů ve Světovém poháru dostala pouze v Záhřebu. Je pro vás přesto důležité vědět, že to pořád jde?
Samozřejmě, je to fajn. Všechna umístění do desítky jsou fajn, a to, že jsem se udržela v losované sedmičce je samozřejmě taky příjemný pocit, stejně tak i to pódium. Vím, že ta sezona byla příjemná, ale určitě nepatřím mezi favoritky. Tou hlavní je Mikaela Shiffrinová s Veronikou Velez-Zuzulovou a Wendy Holdenerovou. Dotahují se k nim Frida Hansdotterová s Petrou Vlhovou, která má výbornou formu. A v té další řadě jsem pak já s Ninou Loesethovou. My můžeme jedině překvapit.
