"Samozřejmě bych rád do Vancouveru jel, cítím, že kdybych si teď nasadil lyže, mohl bych závodit s kdekým," řekl Bloom pro deník USA Today. "Ale trénovat osm hodin denně mi už pocit radosti nepřinášel."
Bývalý mistr světa a dvojnásobný vítěz Světového poháru v jízdě v boulích měl šanci dostat se na svoji třetí olympiádu. V 27 letech ale k rozhodnutí přispěla i bolest zad.
"V létě už to bylo dost evidentní," věděl, že se na zasněžené svahy nevrátí. "Dal jsem lyžím ještě pár měsíců. Říkal jsem si: Až začne padat sníh, třeba změním názor. Nechtěl jsem udělat ukvapené rozhodnutí. Ale prostě to nepřišlo."
Přesto by na olympiádu jet mohl. Letos si střihl pozici komentátora čtyř fotbalových zápasů univerzitní ligy pro televizi ESPN. Proto nyní zkoumá možnosti, jak se k mikrofonu dostat i během únorového svátku sportu.
Bloom, který se v mládí věnoval karate a atletice, se vrátil na lyžařské svahy loni poté, co se několik let věnoval americkému fotbalu. V pátém kole draftu, jen pár dnů poté, co si v Turíně dojel pro šesté místo, si ho vybrala Philadelphia.
V prestižní profesionální lize NFL působil i v Pittsburghu, do žádného ligového zápasu ale nenastoupil.
A už nenastoupí ani do žádného lyžařského "zápasu". Pocítil totiž potřebu pomáhat lidem uskutečňovat jejich sny pomocí vlastní nadace.
Neziskovou organizaci založil v červenci 2008 kvůli 84leté babičce. "Byla jako moje druhá matka." Nadace Životní přání umožňuje starším nemajetným lidem splnit si přání - od návštěv příbuzných v jiných státech po zážitky typu skok padákem.
"Naším cílem je inspirovat naši generace, aby se na stárnoucí dívala jinak. Tahle práce mě dost pohltila," přiznal Bloom.
Tolik, že většinu času tráví v kanceláři s jedním zaměstnancem, výkonným ředitelem a deseti externími spolupracovníky. "Jsou tu ty stejné výzvy jako kdysi ve sportu. Je to hra, kterou se můžu bavit do konce života."
