Před dvěma týdny oznámila: Definitivně končím. Česká ženská jednička v běhu na lyžích Kamila Rajdlová je podruhé těhotná a další návrat do stopy už rozhodně neplánuje. "Neními dvacet ani pětadvacet, abych přemýšlela nad tím, že se vrátím. Lyžováními určitě chybět bude, ale těhotenství je věc, díky níž sport opouštím s lehčím srdcem," říká 32letá lyžařka.
Máte dvouapůlroční dcerku Michaelu. Plánovala jste druhého potomka už teď?
Celé léto jsem trénovala a připravovala se na zimu, takže to úplně plánované nebylo. Já jsem za to ale ráda, protože nejsem nejmladší a každý nemá takové štěstí jako já.
Ale vy jste už v létě byla nahlodaná a nevěděla jste, jestli budete pokračovat dál, že?
Máte pravdu, bylo to kvůli zdravotním problémům i kvůli tomu, že už jsem lyžování nestíhala dávat sto procent. Těhotenství je pro mě na jednu stranu vysvobození, protože nevím, jestli by zimní výsledky byly takové, jaké bych si přála.
Co vám na to řekli na liberecké Dukle?
Trenér Korunka i vedení to vzali perfektně. Moc jim za to děkuju.
Stejně by to byla vaše poslední sezona?
Asi jo. Chtěla jsem ukončit kariéru už po olympiádě, ale pak jsem se rozhodla to ještě zkusit. Že to skončilo těhotenstvím, to je osud.
Čím teď zaplňujete své dny?
Starám se o malou Michalku, teď nemůžu po někom chtít, aby mi pomáhal. Mí příbuzní mají i jiné zájmy a určitě se jim trochu ulevilo.
Takže se nenudíte.
Tak to vůbec ne. Ale obdivuju ty mámy, které s dítětem tráví dvacet čtyři hodin denně, protože já jsem po pár týdnech na zbláznění. No, není to úplně dovolená.
Sportujete?
Měla jsem nějaké zdravotní problémy, a tak musím být v klidu. Sport je teď mimo hru.
Vzpomenete si na svůj první lyžařský závod?
Tak na úplně první asi ne. Jako hodně malá jsem se účastnila dětských závodů okolo Jizerské padesátky. S našimi jsme jezdili do Jizerek často a na lyžích jsem poprvé stála asi ve třech letech. Nějak systematicky jsem se jim ale začala věnovat až od deseti.
Kdy vás napadlo, že budete profesionální lyžařkou?
Chodila jsem na sportovní základní školu i gymnázium a vlastně nikdy mě nenapadlo, že bych dělala něco jiného než lyžování. A ono to tak nakonec dopadlo. Když mi kdysi někdo říkal, že se zúčastním mistrovství světa v Liberci 2009, tak jsem odpovídala: To já už dávno nebudu lyžovat. Ale jsem strašně ráda, že to vyšlo.
Jak vnímáte dozvuky šampionátu? Vy sportovci jste si ho užili, ale zůstaly obří dluhy.
Já do toho úplně nevidím a ani se o to v podstatě nezajímám. My jako lyžaři jsme žádné problémy neměli, a tím to pro mě končí.
Kdybyste měla vybrat nejlepší momenty kariéry, které by to byly?
Určitě právě šampionát v Liberci, to byl obrovský zážitek. Závodit v domácím prostředí na tak velké akci. A samozřejmě ráda vzpomínám na povedené závody ve Světovém poháru, kde jsem byla několikrát desátá.
Když se podíváte na český ženský běh, kdo ho teď potáhne? Nejdřív skončila Kateřina Neumannová, teď vy.
S Katkou se nemůžu rovnat, ona byla přece jen trochu jinde než já. Když jsem ještě lyžovala, měli jsme problémy sestavit štafetu, protože čtvrtá holčina nám vždycky chyběla. Až teď odejdu já, bude to ještě slabší. Je těžké najít nové naděje, přijde asi krize, ale tím si prošly i velké lyžařské země, třeba Německo. Musíme doufat, že systém u mládeže se teď nastaví líp.
Proč dnes talenty nerostou?
Když jsem já začínala, nebylo moc na výběr. Teď jsou možnosti úplně jiné: kromě sportu třeba jazyky, počítače. A proč si nevybrat fyzicky jednodušší a zábavnější sport než běh na lyžích? To naprosto chápu.
Když může být U-rampa jako olympijský sport a zlatá medaile je stejně zlatá jako ta na 50 kilometrů, tak bych si možná taky vybrala tu U-rampu. Už podle oblečení je vidět, že to je víc uvolněný sport.
Co vás u lyžování drželo? Je to dřina, člověk je sám, pořád trénuje a někde se trmácí.
Lyžování dělají lidi, kteří mají rádi přírodu a taky dřinu. Pokud jde o fyzičku, běžecké lyžování patří k nejtěžším sportům. Je to individuální sport a člověk se musí spoléhat sám na sebe, asi i tomě lákalo, i když jsem zkoušela i kolektivní sporty.
Komu teď budete fandit?
Samozřejmě českým lyžařům. Kluci to mají velmi dobře a tým je díky trenérům nastartovaný, což už ukázala olympiáda. Byli jsme kamarádi a přejeme si úspěch. Ale holkám samozřejmě taky fandím.
Lyžování byla dlouhá etapa ve vašem životě. Navážete na ni někdy?
Lyžování pro mě byl celý život, nic jiného jsem od deseti let nedělala. Kdybych potom mohla kolem sportu buď aktivně nebo pasivně nějak fungovat, byla bych ráda. Žádnou nabídku ale zatím nemám, i když mám nejvyšší trenérskou třídu a teoreticky bych mohla dělat trenérku. Nejdřív bych to ale musela zkusit u dětí.
Takže chcete trénovat?
Neříkám, že přímo trénovat. Nebráním se jakékoli formě působení kolem sportu. Je to ostatně jediná věc, kterou trochu ovládám a mám v ní nějaké zkušenosti. Kdybych je mohla využít, byla bych ráda.
