"Na tu se stejně jako na štafetu těším nejvíc," hlásil. Vždyť na maratonskou štreku, která tradičně mistrovství uzavírá, má ty nejlepší vzpomínky.
Ve Val di Fiemme před osmi lety závěrečný závod o parník vyhrál.
"Ale že bych nostalgicky vzpomínal, to ne," tvrdil 32letý běžec. "To bych byl tak romanticky zasněný, já se spíš potřebuju naštvat, vzpomenout si na něco, co nevyšlo. Třeba na olympiádu v Turíně."
Koukalovi nevyšel ani letošní podzim, ve Světovém poháru nezaznamenal ani jeden jednociferný výsledek. "S trenérem jsme řešili, proč to nešlo," prozradil Koukal.
Celé léto byl schopný sekundovat reprezentačním kolegům, v pohodě jim stíhal. "Tak nevím, proč byl pak celý listopad prosinec mizerný," krčil rameny.
Aktuálně je v hodnocení poháru i vinou výkonnostního propadu na průběžném 102. místě. "Klasika, ale už jsem starší, hroutit se z toho nebudu," ujistil běžec z Nového Města na Moravě.
"Stejně nejsem a nikdy jsem ani nebyl typ, který by jel na celkové umístění," říkal. "Pro mě je vždycky lepší zajet dobrý výsledek na mistrovství světa, na které se umím připravit a vždycky tomu podřizuju všechno."
Na šampionátu už Koukal několikrát ukázal, že umí překročit svůj stín. Světový úspěch je pro něj znovu extra motivací.
"Nevím, proč to tak je, prostě mi to sedí, velikostí okamžiku asi rosteme," filozofoval bronzový muž v týmového sprintu v Oberstdorfu 2005.
"Co by si člověk trhal žíly ve svěťáku, když jich je čtyřicet za zimu," povídal. "Mistrovství je jedinečné, jednou za dva roky. A důležité je, že velké akce jsou v únoru - v období, kdy to umím."
