La Sgambeda, Dolomitenlauf, La Transjurassienne... Co start v letošním ročníku FIS Marathon Cupu, to druhé místo pro Petra Nováka. Výjimkou je jen šesté místo na italské Marcialonze ve spojeném podniku s dalším laufařským seriálem Swix Ski Classics a o to víc natřískaným startovním polem.
„Už by to taky někdy mohlo klapnout na to první místo,“ zlobí se na oko karlovarský laufař po víkendových závodech klasikou na 56 kilometrů mezi Les Rousses a Mouthe ve Francii. Vítězství na La Transjurassienne tentokrát Novákovi vyfoukl další z Čechů Stanislav Řezáč, který si střihl odbočku ze Swix Ski Classics a předvedl tady svůj zatím nejlepší výkon v sezoně.
Novák na vítěze ztratil v cíli devět sekund, čas tady ale nehrál takovou roli. Česká dvojice v ukázkové spolupráci jako jediná na skejtových lyžích přebila svou soupaží zbytek startovního pole, navzdory náročnému profilu trati i podmínkám, které pořadatelé změnili těsně před začátkem závodu, a do cíle přijela osamocená. Až o bezmála minutu a půl později finišovala skupinka vedená domácím Jean Marcem Gaillardem, olympijským medailistou ze štafety.
Jak vůbec vypadal souboj o vítězství ve finiši mezi vámi a Stanislavem Řezáčem? Devět vteřin je celkem rozdíl.
Standa nastoupil tak tři sta metrů před cílem. Chtěl jsem s ním bojovat a zkusit to, ale už to nešlo, tak jsem si závod jen dojel a finiš vypustil. Bylo jedno, jestli dojedu se ztrátou deseti nebo čtyřiceti vteřin, takže jsem do cíle vlastně došel a těch posledních sto metrů si tak nějak došoupal (smích).
Proč to nešlo?
Na Standovi bylo vidět od začátku, že je na tom dobře, a ty lyže k tomu jen přispěly. Na konci bylo vidět, že má víc sil než já. Tušil jsem, že to v cíli takhle dopadne. Poslední čtyři kilometry jsem cítil, že nemám sílu v rukách. Podobně jako předtím v Livignu. A pro Standu to byl letos podle mě zatím jeho nejlepší závod. Byl to jeho den, měl výborné lyže, všechno se mu sešlo jako před týdnem mě na Marcialonze. To jsem zase já měl výborné lyže a jelo se mi skvěle.
A jak vypadala spolupráce dvou aktuálně nejlepších českých laufařů?
Jeli jsme spolu od začátku do konce. Standa byl jediný člověk, se kterým jsem jel každý metr na trati. Se Standou se spolupracuje perfektně, celou dobu jsme se střídali, pravidelně jsme nastupovali a stále se pokoušeli to trhat. Výhoda v lyžích ale nebyla až taková, takže se trhat moc nedalo. Odjet se nám povedlo až nějakých sedm kilometrů před cílem. Střídat jsme přestali až na konci, tak posledních pět kilometrů. Všem jsme ujeli a já už opravdu nemohl. Standa byl ale v pohodě a v závěru se už sjíždí relativně z kopce, bylo jasné, že jeden z nás bude první. Zpomalili jsme a jeli už v celkem poklidném tempu, až na konci si Standa zafinišoval.
Jako jedni z mála jste zvolili skejtové lyže a soupaž.
Společně s námi jelo na hladkých lyžích asi jen pět lidí. Já bych na hladkých lyžích za normálních okolností asi taky nejspíš nejel, trať je tady na soupaž velice náročná. Byla ale velká zima a foukal silný vítr, trať neustále přefoukával nový a nový sníh, to všechno dělalo mezi skejtovými a klasickými lyžemi velký rozdíl.
Asi proto se pořadatelé snažili tenhle rozdíl odstranit.
Připravili si pro nás opravdu velké překvapení (usměje se). Na trať vyjeli se šesti rolbami na různých úsecích deset minut před startem, to už jsme měli ale kompletně otestované na závod připravené lyže.
Kdy jste vybírali?
Tak půl hodiny před startem. Testovali jsme přibližně na pátém kilometru trati. Po stopě tady nebylo ani památky, všechno bylo zafičené a rozdíl mezi namazanými a nenamazanými lyžemi byl obrovský. I kluci, kteří chtěli jet stříďákem, by museli jet takhle mimo stopu. O trochu lepší to mohlo být jen někde v lese, ale jen nepatrně. Rozhodně to nestálo za to, abychom kvůli tomu sáhli po namazaných lyžích. Říkal jsem si, že ta stoupání budu muset vydržet a půjde to. Jenže chvilku před startem nám trať rolbami kompletně projeli a zafoukaného nebylo téměř nic. Z těch šestapadesáti kilometrů byly celkově možná tak tři, někde na louce, kde stopu vítr čerstvým sněhem trochu převál. Systém měli Francouzi perfektně zmáknutý, rolby na sebe vzájemně navazovaly a před námi jely celý závod tak mezi patnácti až pěti minutami.
To muselo být asi překvapení.
Bylo, taky jsem si ze začátku celkem slušně zanadával (smích). Bylo to dost o psychice. Všechno se jelo v čerstvém sněhu a hodně se nám bořily hole.
Co předzávodní porada? Tam by vám měli přeci o případných změnách říct.
Den před závodem nám říkali, že trať se bude upravovat hodinu před startem, to se ale nakonec změnilo.
Předpokládaná pointa je, že alespoň domácí závodníci o úpravě trati těsně před závodem věděli?
Asi to byl trochu záměr, aby se výhoda přiklonila na domácí stranu. Jednoznačně to měli postavené na boj proti nám. Potřebovali, aby vyhrál Gaillard (třetí v cíli).
Byl tenhle záměr vidět i na trati?
Na rovinách nám domácí absolutně nepomohli, nestřídali se s námi na čele a s projetou stopou byl rozdíl mezi lyžemi opravdu nicotný, alespoň u mě. Z kopců mě pořád tlačili a když jsem jel za nimi, tak jsem byl rád, když jsem se jich vůbec udržel.
Kde na vás zaútočili?
Počkali si na ten velký kopec na sedmnáctém kilometru. Je tady těžké, čtyři kilometry dlouhé stoupání. Podobné jako to na Jizerské padesátce, kde se jede první táhlý kopec na Rozmezí. Ti nejlepší tady za to vzali a snažili se nám ujet, což se jim i povedlo, na vršku jsme ale se Standou tu jejich čtyřčlennou skupinku dojeli a tady jsem už věděl, že to bude dobré. Sice to bylo pořád do mírného stoupání, rozhodně to ale nebylo jako na začátku a čekalo nás už jen jedno kratší, těžké stoupání. Pod kopcem jsem tomu ale nevěřil ani náhodou. Říkal jsem si, že pokud se vejdu do deseti, budu rád.
Se Stanislavem Řezáčem jste se na hladkých lyžích předtím nějak domluvili?
Standa s námi bydlel dokonce na hotelu, předem se taky ale nějak nemohl rozhodnout. Nebo to alespoň dělal (smích). U něj byl předpoklad jasný, byl jsem přesvědčený o tom, že pojede na hladkých lyžích.
Jak to bylo u vás?
Přikláněl jsem se k soupaži. Přijeli jsme o dva dny dřív a na některých úsecích jsem si projížděl trať. Bylo to šílené, všude závěje. Sice trať pořád upravovali, ale prostě to nešlo. Vítr a sněžení byly tak silné, že za deset minut nebylo vidět, že tu předtím projela rolba.
Kdy jste zjistil, že jste oba zvolili skejtové lyže?
Až na startu. U Standy jsem ale předpokládal, že pojede na hladkých lyžích.
Co kdyby sáhl po namazaných?
Udělal bych to samé. Jet sám na holých lyžích v tom větru, to bych asi nezvládl. Takhle jsme ale věděl, že tam budu mít minimálně jednoho parťáka, to při volbě samozřejmě taky rozhodovalo.
Na řadě v kalendáři FIS Marathon Cupu je teď estonský Tartu Maraton. Střihnete si o víkendu znovu klasiku?
Estonsko vynechávám, pojedu až americký Birkebeiner (bruslení) a pak polský Bieg Piastow (klasika), tady se znovu potkáme se Standou.
A co o další týden později na Vasově běhu?
To ještě uvidím. Kryje se s Engadin Skimarathonem ve Švýcarsku...
...kde byste měl jako aktuálně vedoucí závodník FIS Marathon Cupu potvrdit svou letošní dominanci.
Zatím vedu o pětaosmdesát bodů (druhý v pořadí je Francouz Benoit Chauvet se 195 body, třetí Toni Livers se 150 body, ten ale startuje na mistrovství světa). To je samozřejmě dost, ale pořád nemám nic jistého a o náskok bych mohl taky přijít. Počkám ještě na Ameriku a Polsko, až potom vydám nějaké prohlášení (smích).
