"Je hezké vidět ho zpátky, ale doufám, že se vrátil jen Hermann Maier, nikoli Herminátor. Doufám za nás všechny ostatní," prohlásil třetí Didier Cuche.
Stál na stupních vítězů vedle Maiera, jehož na pódium na ramenou vynesli rakouští trenéři. "Nemůžu uvěřit, že jsem tady vyhrál. Tohle je jednoznačně moje nejhezčí vítězství ve Světovém poháru. Je to překrásný pocit, když se člověk vrátí. Vždyť už jsem byl odepsaný," uvedl Maier na svých webových stránkách.
Na jaře zvažoval, že skončí, ačkoli chtěl odcházet slavněji než po jediném druhém místě v sezoně. Tělo věčně bojující s nemocemi mu možná dávalo najevo, že už má po letech dost věčné dřiny. "Můžete vyměnit součástky nebo celý stroj, ale nemůžete vyměnit tělo."
Jenže když se vrhl znovu do tréninku, bylo mu dobře. Na soustředění v Chile si připadal jako když byl na vrcholu. "Už dlouho jsem nebyl v tak dobré fyzické formě. Všechno běželo hladce, byla zábava lyžovat. Ani jsem nevěřil, že je možné, abych pořád byl schopný pohybovat se na takové úrovni."
Jenže v říjnu přišlo zranění zad, prasklina ploténky mezi 4. a 5. obratlem. "Překvapilo mě to stejně jako by někdo najednou vypnul proud." Přesto Maier odjel do zámoří na soustředění před závody, aniž věděl, že se bude moci spustit ze sjezdovky.
"Zažil jsem tolik úspěchů, že zvládnu i horší stránky. Potřebujete smutnější momenty, abyste byli schopní rozpoznat, co jste dokázali.
Dřív bych jen útočil na stupně vítězů, ale teď jsem uvolněnější." Ale na pozice nejlepších útočí pořád. Umí to ve svém stylu. Vždyť druhého Kanaďana Kučeru porazil o 59 setin vteřiny. "Jel jsem rychle, měl jsem velmi rychlé lyže a nezbytné štěstí. Riskoval jsem. Vyhrát bez risku nejde," řekl dvojnásobný olympijský vítěz.
"Tím jsem dosáhl na svůj sezonní cíl, chtěl jsem bezpodmínečně aspoň jednou vyhrát." A to je teprve začátek sezony. Cuchovo přání tedy není podivné. I Kanaďan Kučera v listu Toronto Star přitakal: "Každý si myslel, že Maier už to má za sebou. Ale jel jako starý dobrý Hermann."