Česky se to místo jmenuje Jelení údolí. Luxusní zimní středisko v americkém státu Utah je pro reprezentantku v jízdě v boulích místem osudovým.
Tady debutovala na olympijské scéně, při hrách v Salt Lake 2002. Tady se poprvé prosadila do první desítky mistrovství světa, v poolympijském roce 2003. A tady si loni v lednu při tréninku na Světový pohár přetrhla kolenní vazy.
Teď je v Deer Valley zase a zdravá. "Je tady krásně. Vždycky jsem to tu měla ráda," říká. "Na tom mé loňské zranění nic nezměnilo."
Při tréninku zastavila uprostřed trati poblíž místa, kde si loni při dopadu po skoku vazy utrhla. "Tady někde to bylo, ne?" zjišťovala. - "Jo, trefilas´ to přesně," odvětil její kouč Radek Herot. Tehdy za ní běžel od cíle. "A už jsem věděl, že je zle. Měl jsem takový vnitřní pocit."
Sudová byla vždy slečnou s pusou prořízlou, milovnicí novot a adrenalinu. Má po trpké zkušenosti ze svahu v Deer Valley obavy? Nebo mu chce naopak ukázat: Já se tě nebojím?
"Asi obě věci. Na jednu stranu z něj budu mít respekt, ale to jsem měla vždycky… Zároveň bych tomu kopci chtěla dokázat, že mě nedostal a že mu to umím vrátit."
Herot je spokojený: "Žádný ostych u Nikoly nevidím." Trénink se povedl, byť z předchozí pohárové štace v Calgary jí včas nedorazily hůlky a musela si je vypůjčit.
Svah v Deer Valley je dlouhý, boule tvrdé, ostré. "Je jedním z nejtěžších na světě," tvrdí Sudová. "Já mám náročné kopce ráda. Ale tenhle je na můj vkus až příliš dlouhý." Kvůli dvouměsíčnímu manku v přípravě po jarní operaci ztratila na rychlosti, na tak dlouhé trati může být časová ztráta nepříjemná.
V minulosti jezdila na mistrovství světa coby kandidátka medailí a dvě si také odvezla: stříbro v roce 2005 a bronz o čtyři roky později. Tentokrát má plány skromnější. "Umístění do desátého místa bude úspěch. Bereme tuhle sezonu spíše jako rehabilitační."
Teprve znovu hledá cit pro lyže. Na nácvik nových skoků letos nebyl vůbec čas, plánuje tedy klasickou sestavu: helikoptéru s roznožkou a salto s crossem. Její poslední výsledky ve Světovém poháru, dvě osmá a jedno páté místo, jsou nadějné. "Stát se může cokoliv," říká Herot. "Ale my všechno směřujeme až k olympiádě v Soči."
