Když si tedy vzpomenete na Soči, převládá u vás s výsledky spokojenost?
Už tam jsem je hodnotil sám pro sebe velmi dobře a byl jsem spokojený. To, proč jsem se dva roky vracel k lyžování, se tím naplnilo. Nějakým způsobem jsem uspokojil své lyžařské ego. Ale zároveň pokaždé až do konce života bude člověk přemýšlet nad tím, že byl dvakrát hodně blízko. A v super G to také nebylo úplně daleko. Uvidíme, co bude dál.
Už jste naznačil, že minimálně příští sezonu chcete závodit. Dáváte si za cíl útočit ve Světovém poháru třeba na první desítku?
Ambice jsou, zkusit být co nejvýš to jde. Své mety, které jsem si dřív vysnil, jsem už dávno překročil. Teď už jen posouvám své sny dál. Jsem zvědavý, kam až lyžař ze Štědrákovy Lhoty může dojít, dolyžovat. To je věc, která mě na tom baví.
Ondřej BankNarodil se 27. října 1980 a vyrůstal v Rudě nad Moravou na Šumpersku. Na lyže se poprvé postavil ve dvou letech ve Štědrákově Lhotě, ve třech už podle rodičů jezdil sám na vleku. Mezi jeho nejlepší výsledky patří 3. místo v SP v kombinaci z amerického Beaver Creeku (2007) či šesté místo ve stejné disciplíně na olympiádě v Turíně (2006). V únoru na olympiádě v Soči útočil na medaili v superkombinaci (7. místo) a v obřím slalomu (5.). V kariéře ho brzdila řada těžkých úrazů i vážné onemocnění neznámého původu, které si přivezl z dovolené v Thajsku. V roce 2011 byl zvolen Králem bílé stopy. Založil vlastní značku přileb a lyžařských brýlí Vagus. |
Jaké sny jste tedy měl na začátku?
Když jsem věděl, že lyžuju relativně rychle a ve světovém měřítku se dá konkurovat, tak mým hlavním cílem bylo získat jeden bod ve svěťáku. Říkal jsem si, že jakmile se mi to podaří, tak budu spokojený a bude to hodně velká kvalita. Dokonce jsem říkal, že je to víc než účast na olympiádě, protože u nás v tu dobu bod asi dvacet let nikdo nezískal. Takhle jsem byl nastavený a postupně se to posouvalo až do toho, že jsem letos na olympiádě útočil ve dvou nebo ve třech disciplínách. Bohužel jenom útočil.
Co vám po návratu ze Soči říkal váš táta, který vás k lyžování přivedl?
Myslím, že byl spokojený. Samozřejmě stejně jako u mě, bylo mu to asi trochu líto, ale byl hodně spokojený. Ví, že bohužel v lyžování rozhoduje spousta maličkostí a hrozně se ovlivňují. Kombinace byla rozjetá, že snad lépe být nemohla. Ve slalomu se ale trochu všechno spiklo proti mně, což není výmluva, ale realita. Skončilo to tak, jak to skončilo. To je lyžování.
Sezonu jste musel ukončit dřív kvůli dvěma tržným ranám na noze z norského Kvitfjellu. Už jste v pořádku?
Byl jsem potom i na lyžích, ale pak se mi rána trochu zanítila, takže jezdím do Olomouce na čištění rány. Nebylo to úplně ideální. Trochu jsem koketoval s tím, že bych si dal ještě nějaký závod, ale to už nestíhám. Dá se říct, že teď mám oficiální konec závodní sezony. Budu se chtít dát fyzicky do kupy a ještě otestovat lyže, dokud je sníh a dobré podmínky.
Takže u vás i takové zranění musí mít komplikovanější průběh?
(směje se) Vypadá to tak. Jedna rána je už zahojená a není vidět. Ta druhá se nehojila moc dobře, asi jsem to podcenil. Ale teď už je to snad pod kontrolou, vypadá to, že už se začala hojit.
Vaši rodiče vzpomínali, že poprvé jste stál na lyžích ve dvou letech. Váš syn má rok a půl, už se blíží jeho premiéra na svahu?
Lyže už má v autě nachystané, ale ještě jsme ho na ně nepostavili. Je náročný, potřebuje vytvářet hodně zábavy, takže pokud bude hodně otravný, postavíme ho na ně ještě letos, aby od něj byl klid. (směje se) Ale nemá to moc smysl, spíš jenom tak ťapat. Myslím, že by ho to bavilo, protože jakékoliv blbosti ho strašně baví.
Chtěl byste, aby z něj byl závodník? Pro rodiče to musí být těžké rozhodování, sám nejlíp víte, jaká zranění můžou lyžaře potkat.
Asi bych nechtěl. Ale zároveň je to hezký sport, těžký, s velkou konkurencí. Budu ho vést k hodně sportům, jestli se však rozhodne, že bude hrát na kytaru nebo bude inženýrem, bude mi to jedno. Rozhodně ho nebudu nikam tlačit.
Každopádně poprvé se asi sveze na Štědrákově Lhotě jako vy...
Určitě, jestli tam bude sníh. Na to, jaké bylo letos počasí, tam asi měsíc byl, což bylo slušné.
Jak vidíte budoucnost českého sjezdového lyžování? Úspěch u nás přináší spíše rodinné týmy, chybí nám fungující systém výchovy talentů?
Cesta je vždycky, ale musí se chtít. Ať už to je od rodiny nebo od svazu, musí tam být aspekt chtění a toho, že to lidé dělají ne pro peníze a posty, ale proto, že chtějí dělat něco dobře. Pokud to bude v rodinném formátu a bude se to dělat dobře, můžou být dobří lyžaři. V systému dochází k nějakým změnám a klidně může začít fungovat. Nebude to hned, ale do pár let tu může být dobrý lyžař, jsou tu šikovní a talentově dobře vybavení závodníci. Třeba nějakým způsobem zužitkují naše zkušenosti a to, že jsme byli na pár let schopní nahlídnout do světa těch nejlepších. Už teď to trochu pomáhá.
Chtěl byste být tím, kdo bude zkušenosti předávat? Ať už jako trenér nebo například manažer nějaké akademie?
Vůbec nevím. Nemám problém zkušenosti předávat, pokud bude někdo chtít a uvidím normální motivaci, tak proč ne? Ale na druhou stranu jsem z lyžování dost unavený a nejsem ten typ, který by chtěl trávit celý život na kopci tím samým, ať už jako závodník nebo trenér. Moc mě neláká dělat trenéra, ale je to o víc věcech než být jen na kopci. Pokud by byla zajímavá výzva, tak bych o ní samozřejmě přemýšlel.
Plánujete už svoji budoucnost po závodní kariéře?
Jsem člověk, který nedokáže dělat jen jednu věc, takže už dlouho mám svoje záliby a věci, kterými bych se chtěl živit a zároveň už se i živím, aby ten skok nebyl moc velký. Spíš mě všichni brzdí a říkají, ať se soustředím víc na lyžování. Ale jsou tu věci, které mě baví taky, jako je Vagus, moje značka brýlí a přileb. Asi budu dělat, co mě bude nejvíc bavit, a samozřejmě se tím nějak musím živit. Doufám, že už to v současnosti mám tak nastavené a mělo by to nějak fungovat.
Pro Vagus musely být vaše úspěchy v Soči skvělou reklamou.
Olympiáda je skvělá reklama a celý projekt funguje extrémně dobře. Až jsem překvapený, i když vím, že olympiáda má velkou sílu. Pro všechny sportovce je to super reklama a zároveň pro jejich partnery a potažmo i moji značku.
Pocítil jste nárůst zájmu?
Bylo to jak druhé Vánoce. (směje se) Lidé značku vnímali, ale nedělám to tak komerčně, jak by to asi mělo být, co se týče peněz. Zároveň i proto lidé Vagus mají rádi, že to není masovka.
Jaké máte plány na léto?
Po testování bych si rád odpočinul. Vše se asi bude točit kolem prcka a rád bych vyzkoušel i jiné sporty. Třeba golf a skákání z letadla nebo tak. Uvidíme, na co bude čas.
