V přípravě na sezonu trénoval Bank vedle norských juniorů. Dali se do řeči a Norové se ho ptali: „Víš, kdo byl druhý nejlepší lyžař na olympiádě?“
„Nevím. Jansrud?“
„Kdepak. Ty! Ligety byl první a tys byl pro nás druhej.“
Zalichotilo mu to. Bratr Tomáš později vyprávěl: „Díky olympiádě ho poznávají nejen lyžaři. Lidi se za ním otáčejí, chtějí podpisy.“
V úvodním obřím slalomu Světového poháru v neděli sahal na body, z 23. místa pronikl do 2. kola. Už pouhý postup v Söldenu, kde kopec nikdy neměl rád a kdysi si na něm zlomil ruku, byl dobrým signálem.
„Vzhledem k tomu, jak špatně se mi jelo, bylo umístění v prvním kole dobré,“ hodnotí. „Ze druhého kola jsem už měl lepší pocit. Jenže ten kopec je brutální a rozbitý. Byla tam rýha, já do ní najel a vypla mi lyže.“
V olympijském Soči navzdory své pozici ve světovém žebříčku senzačně útočil na medaile a zase je ztrácel, ať už v kombinaci (7.) či v obřím slalomu (5.). Čímž získal tisíce dalších obdivovatelů, ale též zahraničního mecenáše.
„Nechce být jmenován. Ale nebýt jeho, byli jsme po třítýdenním kempu v Chile takřka bez peněz,“ přiznává bratr a kouč Tomáš Bank. Tři týdny specializované rychlostní přípravy tam jejich tým přišly na 700 tisíc korun.
Právě ve znamení většího zaměření na rychlostní discipliny se má nést Bankova letošní sezona. Ne že by přestával být univerzálem, stále chce zkoušet vše. Ovšem Soči mu ukázalo, že cokoliv je možné - i ve sjezdu (20.) a Super G (9.).
„Předtím jsem byl dva roky nemocný a zraněný a pořádně nejezdil. Potom jsem půl sezony trávil tím, že jsem se drápal nahoru a vyjížděl si lepší startovní čísla. Teď jsem rok a půl zdravý a je to znát.“
Navíc má nejlepší zázemí, co kdy měl. Přibrali do týmu druhého servismana Slava Muleje, slovinského machra na lyže pro rychlostní discipliny. V září při sedmi závodech FIS v Chile stál Bank sedmkrát na stupních vítězů a dvakrát zvítězil.
Jeho utajený sponzor si od něj přeje medaili z mistrovství světa ve Vailu. Ta je tudíž jeho cílem.
„Před sezonou je Ondra daleko klidnější než dřív,“ tvrdí bratr. Dřív platil Ondřej Bank na svahu za vabank hráče. Teď? „Pořád je hrozně odvážnej, odvážnější než kdekdo, ale už není takovej magor, co šel do všeho po hlavě. Už je přece i tatíkem, ne?“ říká Tomáš Bank.
V pondělí slaví Ondřej 34. narozeniny. Když z her v Soči volal manželce, řekla mu tehdy: „To je na houby. Kdybys měl medaili, už se na to vykašleš a budeš doma.“
Takže v této sezoně, kdyby získal medaili při šampionátu ve Vailu... opravdu skončí?
„No jo, jenže manželka netuší, že bych asi i potom jezdil dál,“ zasměje se. „Jasně, rád bych v životě dělal i něco jiného než lyžování. Ale teď mě to vážně baví, mě i celý můj tým. Když mi to půjde, asi budu jezdit i dál.“
Další závod Světového poháru, slalom v Levi, vynechá. Přece jen v této disciplíně je jeho pozice nejslabší. „Měl bych číslo kolem sedmdesátky.“ Raději odcestují předčasně do USA. „Už osmého listopadu se tam chystáme. Budeme tam ladit lyže na závody svěťáku v rychlostních disciplinách.“
