Děti ho však už o půl osmé vytáhly z postele, po obědě opět vyrážel na trénink. Má dva týdny, aby před Tour de Ski nalezl psychickou pohodu.
Devatenácté místo v Davosu vás zaskočilo, že?
Zaskočilo, jo, zaskočilo...
Nebyl to však první závod v této sezoně, v němž jste zůstal za vlastním očekáváním.
Jenže tentokrát jsem byl poprvé se sebou vyloženě nespokojený. Přitom po návratu z vysokohorského soustředění se mi ještě v pátek nelyžovalo špatně, říkal jsem si: Jo, bude to při závodě dobrý.
Ale nebylo. Proč?
Naplánoval jsem si, že začátek rozjedu v klidu, pohlídám si techniku a postupně budu rychlost stupňovat. Jenže už po kilometru mi bylo doslova na zvracení, neměl jsem z čeho brát. Pocitu, že jedu na hranici zvracení, jsem se potom nezbavil až do cíle. Bojoval jsem celou dobu nejen s tratí, ale hlavně sám se sebou. Což se mi většinou stává až na posledních kilometrech.
Pokud si vzpomínám, tak i loni vám v Davosu bylo na zvracení, ne?
To ano. Tehdy jsem aspoň dojel čtvrtý. Rok předtím jsem tu byl v bruslení devětadvacátý. Ale trenér říká, že to nic neznamená.
Přesto se otázka nabízí: Nejste typ lyžaře, který má ve vysokých nadmořských výškách problémy?
Nemyslím si. V Salt Lake City mi to na olympiádě šlo, i když leží 1 800 metrů nad mořem. Davos je jen 1 550. Možná tu panuje jiné mikroklima, protože hned vedle jsou alpští velikáni. Nebo mi nesedí zdejší typ tratě, kde se jede strašně dlouho soupaž. Nevím... Nechci se na nic vymlouvat.
Původně jste tu vůbec nechtěl startovat, co vás přimělo změnit názor?
Byl jsem předtím čtyři dny na vysokohorském soustředění na Schnalstalu, v 3 500 metrech jsem zvětšoval objem červených krvinek, stejně jako loni před Vánocemi. Tehdy jsem po soustředění vypustil závody v Rybinsku, abych se zase srovnal. Jenže Davos je v podstatě za rohem, navíc se tu jela moje oblíbená klasická patnáctka. Takže jsme se po diskusi s trenérem a biochemikem rozhodli, že to zkusíme.
A teď toho litujete?
Jak se to vezme. Nabral jsem novou zkušenost. Byl to experiment, který nevyšel. Aspoň už pro příště vím, že podobné přechody nejsou ideální. Na druhou stranu, psychiku jsem si před Tour de Ski tímhle startem moc nevylepšil.
Víte vůbec, kdy jste naposledy tak špatně dopadl?
Netuším. Snad předloni, to jsem skončil na samém konci sezony čtyřiadvacátý ve Falunu.
Jak se chcete dostat zpátky do psychické pohody?
Prostě si musím v hlavě ujasnit, že jedno 19. místo nic neznamená. Vždyť i v lednu 2007 jsem v Davosu dopadl blbě a hned vzápětí se mi povedlo mistrovství světa v Sapporu.
Těšíte se teď vůbec na Vánoce?
Chci si hlavně na Božím Daru v klidu zalyžovat. Mám tu dobré sněhové podmínky, nemusím kroužit na pětikilometrovém kole, ale pěkně se provětrám na dvaceti kilácích. Na dva dny mi přijedou pomoci i trenér Míra Petrásek a Fous (servisman Fousek). Prostě budu finišovat před Tour de Ski a do toho finiše se v uvozovkách "bohužel" musí vejít i Vánoce.
Bauer letosstarty v SP do Vánoc |
Bauer lonistarty v SP do Vánoc |
