„Měl jsem původně trénovat na Mísečkách. Jenže 25. ráno mi volal Bára (kouč Baranyk), že je tam z běžeckých tratí ledová hora a podmínky dočasně mizerné.“
Koukal se bryskně rozhodl. Kouče i své závodní lyže určené k testování zanechal na Mísečkách. Sám s přítelkyní i synem odjel k zasněženým stopám v rakouském Tauplitz. „Doma ve sklepě jsem vybrakoval tátovy staré lyže i hůlky, abych tu měl na čem jezdit.“
Z Tauplitz pozítří zamíří do Mnichova, kde premiérový ročník Tour de Ski odstartuje sprinterským prologem. V osmi dnech čeká na lyžaře šest etap. Nevídaná zátěž? Jistě, ve Světovém poháru jde o raritu. „Ale při jarních sériích ve Skandinávii nebo v Americe se také běhá třeba šest závodů za týden,“ říká Koukal.
Škoda jen, že ze seriálu vypadly dva distanční závody v Novém Městě. „Větší výhodu teď budou mít sprinteři.“ Moment, to říká Koukal, v minulosti vyhlášený sprinter? „Jenže letos jsem přípravu zaměřil na distanční starty. Nevím, co to se mnou provede.“
A jak přežije závěrečnou etapu lyžařské Tour ve Val di Fiemme, s vražedným stoupáním do cíle? „Tam se může pořadí úplně překopat,“ tuší.
Jedinou podobnou zkušenost má ze závodu na Žďárskou chatu v Tatrách. „To byla pořádná dřina, pět kiláků do kopce. Neměl jsem formu, a Slováci tehdy využili znalosti terénu, doběhl jsem čtvrtý,“ vzpomíná.
Žádnou speciální přípravu na Tour de Ski nechystá, jen běžný trénink. „A důležitá je i pořádná relaxace.“ Jen občas v noci vstává k plačícímu synovi. „Musím se přece o mrňouse starat, ne?“ říká novopečený otec.
