Jan Hudec

Jan Hudec | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Na hry přes překážky. Sjezdař Hudec stále věří na zázraky

  • 7
V létě mu hlavou prolétla myšlenka: Nevykašlu se už na to? V srpnu oslavil šestatřicáté narozeniny, po jedenácti operacích kolene ho pobolívalo celé tělo, v minulé sezoně se trápil s lyžemi a řešil problémy s financemi. „Občas jsem si připadal jako v tunelu, na jehož konci není žádné světlo,“ vrací se v čase Jan Hudec.

Ale odmítl se vzdát. Těsně před startem olympijské sezony si našel staronového sponzora a dál tak živí svůj sen - reprezentovat rodné Česko na olympiádě.

Ale jen reprezentovat? To by v jeho případě bylo málo. „Určitě nepojedu do Koreje jenom proto, abych tam sjel kopec,“ říká. Tou největší motivací jsou pro něj právě minulé hry, kdy ještě v barvách Kanady získal v Soči senzační bronz v super-G.

Právě 585 gramů vážící kov mu připomíná, čeho je na svazích schopen. A pohled na něj mu dodal trochu sebevědomí.

Trable s ramenem

Bylo mu deset měsíců, když se rodiče rozhodli emigrovat. Z Šumperka se vydali na strastiplnou pouť přes Jugoslávii, Itálii a Německo, až skončili v Kanadě.

Na Česko nikdy nezapomněl. Věřil, že se vrátí.

Stalo se minulý rok, kdy od Mezinárodního olympijského výboru dostal povolení rodnou zem reprezentovat. Tehdy zářil, chtěl být mužem, na kterého budou fanoušci po konci kariéry Ondřeje Banka spoléhat.

Jenže uplynulá sezona byla všechno, jen ne povedená.

Na vině byl nedostatek financí na přípravu, nekvalitní lyže i tolikrát operované koleno. Proto se ve Světovém poháru ani jednou nedostal do bodované třicítky.

„Za starých časů stačil rozdíl 2,5 vteřiny na bod, teď jezdí ve vteřině třicet chlapů. Je to těžší a těžší,“ popisuje nabitou konkurenci v nesmlouvavém světě lyžařů.

O to náročnější je pro 36letého a věčně zraněného kmeta do úplné špičky znovu proniknout. Navíc po přípravě, jako byla ta letošní.

Hudec hned v prvním tréninku na ledovci nepříjemně upadl a poranil si rameno... „I pro mě to byl velký pád. Vyšetření v Česku odhalilo natrženou manžetu a utržený sval. Ale vtipkovali jsme, že na rameni se nelyžuje,“ říká Hudec.

Léčba klidem nepomohla, před měsícem zvolil operaci. „První tři týdny nebyly nic moc, ty poslední dva už je rameno lepší. Stoprocentní příprava to rozhodně nebyla.“

Co stoprocentní, sezona startuje za 13 dnů a Hudec ještě nestál na lyžích. „Na druhou stranu, během některých mých nejlepších let jsem na sněhu před začátkem zimy strávil osm deset dní,“ vtipkuje.

Ne, tohohle chlapíka těžko něco rozhází.

I teď jsou pro něj mnohem větším problémem finance než bolavé rameno.

Zatímco norského nebo rakouského lyžaře vyjde sezona přibližně na pět milionů korun, Hudec se musí spokojit s poloviční částkou. I s tou je možné soupeřit s nejlepšími. „A jde to i s méně penězi, když jezdíte na závody stopem a žijete v hostelu,“ směje se.

Hudec ještě v létě neměl na účtu částku, která by se kýženým dvěma a půl milionu blížila. Proto chtěl mít do konce října jasno, jestli finančně olympijskou sezonu utáhne.

Jan Hudec

Dlouho se nic nedělo, telefon nevyzváněl a Hudec propadal zoufalství. Až na poslední chvíli se ozval sponzor z Kanady, se kterým lyžař spolupracoval už před 11 lety. „A vždycky nám to klapalo. Je to sice Kanaďan, ale líbí se mu můj příběh, že bych jel olympiádu za Česko,“ vypráví muž, kterého sponzoruje také Olomoucký kraj a město Olomouc.

Kvůli operovanému rameni vstoupí do sezony o něco později. Ve chvíli, až sám ucítí, že je připravený. Rád by stihl závody Světového poháru v kanadském Lake Louise, které se jedou od 22. listopadu a kde se cítí jako doma.

Platí, že čím víc bodů získá před olympijskými závody, které jsou na programu za necelé čtyři měsíce, tím lepší bude mít na korejských svazích startovní pozici.

Před čtyřmi lety v Soči bronzem všechny překvapil.

Medaile z Koreje by byla ještě větší šok. Přesto se Hudec nevzdává: „V mém stavu by pódium byl menší zázrak. Na druhou stranu, já v zázraky věřím. Musím.“


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž