„Zjistil jsem, že se mi ještě nechce úplně končit a jít do normálního procesu. Pořád chci být čerstvý lyžař,“ žertuje sedmatřicetiletý Bauer. Pokračuje v kariéře i díky tomu, že se s vedením týmu domluvil na své vlastní cestě, tedy že nebude na reprezentačních soustředěních, která vede jeho bývalý kouč Miroslav Petrásek.
„Takže jsem trénoval opět s německou skupinou, opět s ruskou skupinou, která se docela rozrostla,“ prozradil. Loni byl na soustředění s Rusy dva týdny, letos tři, navíc ve skupině jsou nově vedle Alexandra Legkova také další hvězdy, například Jevgenij Usťugov, olympijský vítěz z Vancouveru. „Takových tam je víc, takže jsem viděl, jak to dělají. Hodně mi to pomohlo. Bylo to takové zpestření léta,“ vyprávěl lyžař.
Trénink si postavil podobně jako v minulých sezonách, do not mu hrála skutečnost, že je už dva roky zdravý. „Myslím, že Martin Koldovský má o jednu vrásku míň,“ jmenoval s úsměvem osobního lékaře.
Individuální přípravu zvolil opět i proto, aby se mohl na Božím Daru věnovat víc rodině. „Občas doma dostanu vyhubováno, že pořád lítám někde po světě a pak ve finále výsledky žádné,“ culil se Bauer. „Takže děti byly hlavní motivace, proč jsem se chtěl zašít na ten Božák. Chtěl jsem se schovat a snažil jsem se, aby nějaké výsledky letos byly.“
Formu bude testovat na všech Světových pohárech s výjimkou sprintů, které nejsou jeho doménou. Pojede je jen v Lillehammeru na úvod sezony v rámci minitour. Vše bude ale směřovat k Falunu na koni února. „Vždy jsem se připravoval pouze na jeden vrchol, Tour de Ski byla součást tréninku. Takže letos to bude jiné jen v tom, že ji vynechám,“ řekl.
Kondičně je na tom prý dobře, i když nemá porovnání, neboť nejel moc závodů. Ale při nedávném výběhu na Fichtelberg, kopec na německé straně Krušných hor, udělal traťový rekord. „Už když jsem absolvoval testy v Německu s českou reprezentací v krosu, tak do kopce mi to šlo. Hodně jsem jezdil i na kolečkových lyžích, i když jsem na nich v technice nikdy neexceloval. Ale nic mi nesignalizuje, že by ta příprava byla nevydařená nebo bych se měl v zimě bát,“ prohlásil.
Nebojí se ani věku. U data narození má jako jediný v týmu ročník začínající sedmičkou. „Je jasné, že v tomhle věku už člověk přemýšlí, proč by měl jít trénovat, když je hnusně a bolí to. Ale bez toho to nejde a my starší vždycky chceme ukázat, že mládí není všechno,“ řekl.
Z týmu odešli třicátníci Martin Koukal a Jiří Magál. „Nevím, proč tak mladí kluci tak brzo končí,“ divil se v žertu Bauer. „Je to ale škoda, protože Jirka (Magál) nám ve štafetě určitě bude chybět. Osobně tu štafetu vidím jako problém, aby mohla papírově pomýšlet na výraznější úspěch, pokud mladíci neukážou, že udělali velký krok dopředu. Ale nikdo tu není věčně a ten prapor ‚sedmdesátníků‘ už držím jenom já,“ dodal s úsměvem.
Spor se svazem končí, lyžař neuspělÚstavní soud odmítl stížnost běžce na lyžích Lukáše Bauera. Lyžaři z Božího Daru se tak nepodařilo zvrátit nepříznivý výsledek soudního sporu se Svazem lyžařů ČR. Bauer požadoval od svazu omluvu za to, že při Tour de Ski v roce 2008 nedostatečně hájil závodníkova práva. Pražské soudy žalobě nevyhověly, loni Bauerovo dovolání odmítl Nejvyšší soud. Odmítnutím ústavní stížnosti spor podle soudní databáze definitivně končí.  Spor vznikl kvůli nejasnému výkladu pravidel při Tour de Ski 2007/8. Bauer se považoval za vítěze dvou etap s handicapovými starty. Mezinárodní lyžařská federace (FIS) ale zpětně určila jako vítěze jiného závodníka, zohlednila totiž celkové nejrychlejší časy. Bauer musel vrátit prémie za etapová vítězství a přišel o 82 bodů do Světového poháru. Svaz lyžařů podal protest, který ale FIS zamítla. Následné odvolání později svaz stáhl a nedal to Bauerovi vědět. Podle běžce byla změna výkladu pravidel bezprecedentní. Tvrdil, že kvůli odebrání prvenství přišel o sportovní prestiž a nemohl dosáhnout rekordního počtu vyhraných závodů. Svaz lyžařů podle Bauera fatálně selhal a nesplnil své povinnosti. Městský soud v Praze žalobu zamítl už v roce 2010. Nešlo prý prokázat, zda by svaz v případném sporu s FIS uspěl. O rok později verdikt potvrdil Vrchní soud v Praze. Důvod k zásahu pak nenašel Nejvyšší soud a nyní ani Ústavní soud. Justice se podle něj případem řádně zabývala a výsledek logicky a srozumitelně odůvodnila. „Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Jana Musila. Soudci proto stížnost označili za zjevně neopodstatněnou. |
