Hlavní ulicí, napříč Harrachovem kráčí davy fanoušků. Mladicí s pomalovanými tvářemi. Skupinka mladých slečen. Rodiny s dětmi. V rukou trouby a řehtačky, na hlavách klobouky bíločervené barvy a v rukou vlajky s nápisem "Polska".
Pro jeden z prosincových víkendů v krkonošském středisku jakoby to byla tradice. Ani sobota zatím nezměnila bilanci let předešlých - hlediště závodu Světového poháru ve skocích na lyžích ovládli znovu Poláci.
Co na tom, že lídrem Světového poháru je Čech? Jakub Janda do Harrachova tisíce nepřitáhl. Velká část parkovišť - s kapacitou pro 30 000 diváků - zůstala nevyužita.
Na optimistické předzávodní odhady o dvaceti tisíci fanoušcích museli organizátoři mimořádně rychle zapomenout - na svazích se vedle sebe naskládalo jen něco kolem deseti tisíců lidí, do dáli svítila bílá místa.
Pouze fakt, že v letošní sezoně připravil Harrachov skokanům nejpočetnější diváckou kulisu, mohl být označen za pozitivní. Jinak nic.
Čeští fanoušci patřily na svazích kolem můstku k menšině. Pouze skoky českých závodníků probouzí tříbarevné vlajky k životu.
U doskočiště rozložili svůj tábor hluční Němci, můstek však ovládly Poláci. Ve větru se třepetaly jejich barvy. I místní moderátor jim vychází vstříc - kromě češtiny a němčiny zněla nad Čertově hoře polština.
"Adam! Adam!" křičeli u každého z pokusů svého miláčka Adama Malysze. Jejich hvězda sice nezáří jasně jako v předešlých letech, jezdí za ní. Letos se jich na výlet do Harachova vydalo méně než loni a předloni - a stejně v sobotu vyhráli.
Zvítězí i v neděli?
