To znamená, že jste po mistrovství nepropadl skepsi?
Ale to vůbec ne. Nebyl jsem ani nahoře, ani dole. Špatně jsem na tom byl v prosinci. Natrénováno jsem měl, ale nejezdilo mi to a my s trenérem nevěděli proč.
Teď jste se cítil dobře?
Až do pátku jsem byl hodně unavený z mistrovské padesátky. Cítil jsem se marnej. Až tady den před závodem se mi zdálo, že by to mohlo zase jet.
Byl silný mráz. Ztížil se tím závod?
Ani ne. Vzal jsem si teplé prádlo a jel rychle, abych byl brzy nazpátek v hotelu (smích).
Bylo to nejsnazší vítězství z vašich tří ve Světovém poháru?
Když jsem jel před dvěma lety v Novém Městě a hlásili mi, že vedu, narostla mi křídla a jelo mi to samo. Teď ne, ten pocit jsem necítil. Měl jsem superlyže, takže jsem věděl, že nejedu úplně pomalu. Ale absolutní rychlost? To fakt ne. Nemusel jsem jet aspoň do vyčerpání každé stoupání. Soustředil jsem se na přechody, tam se dá hodně získat i ztratit.
Ale poslední kilometr jste si už vychutnával pocit vítěze, ne?
Věděl jsem, že už mě Hoffman nemůže dostihnout. Třiadvacet vteřin, to je fakt hodně. Chtěl jsem si u trati plácnout se svým servismanem Fouskem, to je takový náš rituál, ale netrefil jsem ho. No, možná je to dobře, kdyby se něco přihodilo, to bych asi nerozdejchal.
Takže závěr sezony si v oblíbené Skandinávii užíváte?
Jo, jedu kompletní program. Jsem zvědavý, co teď se mnou o víkendu udělá na Holmenkollenu padesátka, druhá ve dvou týdnech. A jak po ní budu odpočívat. Po mistrovství jsem byl doma a hrál si s malým Matyášem. Ale co budu dělat tady? Asi mi nezbude než se začít učit.
Jazyky?
Ne, základy práva. Čeká mě uzavření prvního semestru ekonomiky a managementu ve veřejné správě na škole v Mostě.
 Lukáš Bauer vyhrál závod SP v běhu na lyžích na 15 km volně v Lahti. |
