„Asi půl sekundy se na mě díval, měla jsem slzy na krajíčku. Potom jsem slyšela jen: Ale můžeš! Tak pokračuj. A fakt jsem ještě mohla,“ vypráví 17letá Havlíčková, jež platí v současnosti za jeden z největších talentů v krizi topícího se českého běžeckého lyžování.
Opravdu je trenér Frühauf tak tvrdý a nekompromisní?
Trenér by měl být přísný a já ho beru jako autoritu. Nedá vám prostor říkat, že vás něco bolí, to je dobře.
Vaše spolupráce začala teprve před letošní sezonou. Co všechno se změnilo?
Určitě individuální přístup, což jsem v minulosti postrádala. Myslím si, že je to klíčové i z toho důvodu, že běžky jsou individuální sport. Každý je lepší v něčem jiném a nejde na všechny koukat stejným pohledem.
Objevil kouč i nějaké nedostatky?
No, troufnu si říct, že až do loňského léta jsem neuměla jezdit klasicky. Pilovali jsme to hodně na kolečkových lyžích.
Připravujete se i na oblíbeném tréninkovém místě Kateřiny Neumannové U Matesa?
Přesunula jsem se z Vimperka právě na Zadov. Standa tam má ty svoje měřené tréninky, které se opakují rok co rok, ale díky tomu máme skvělou zpětnou vazbu.
Šestinásobná olympijská medailistka vám pomáhala už v minulých letech. Zintenzivnila se nyní vaše spolupráce?
Asi měsíc zpátky jsem našla fotku, když mi byl rok a Kačka lyžovala na Zadově. Důvěrně se známe už několik let. Od přechodu k panu Frühaufovi je spolupráce ještě užší. Byla s námi na soustředění na Dachsteinu, pomáhat mi bude i s přípravou na mistrovství světa juniorů.
Když Neumannová získala v roce 2006 olympijské zlato, šla jste do první třídy. A poté jste se vrhla na běžky?
Už v té době jsem začínala lyžovat. Tehdy všichni chtěli být jako Kačka Neumannová ani já nebyla výjimkou.
Mnozí o vás mluví jako o její nástupkyni. Vnímáte to?
Je určitě těžké, když vás někdo připodobňuje k tak obrovskému jménu a výsledkům. Doufám, že se mi třeba někdy povede se k nim přiblížit.
Cítíte, že loňská sezona byla pro vás zlomová? Kromě jiného jste prožila premiéru na seniorském světovém šampionátu v Lahti.
Hlavně byla strašně specifická. Přechodila jsem mononukleózu. Doktoři mi před odjezdem na první sníh říkali, že sezonu nestihnu. Ale věřila jsem tomu a nakonec se i dokázala vrátit. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem to vstřebala. Vzhledem k tomu, jak byl ten začátek sezony bídnej.
Jak na mistrovství světa vzpomínáte?
Všechno bylo strašně hektické. Dozvěděla jsem se to den před odletem. Díky tomu jsem neměla svůj tradiční předzávodní rytmus. Měla jsem skvělou formu, ale díky těm všem okolnostem jsem ji nemohla prodat.
Nebylo by lákavé se letos posunout znovu o krok výš. Třeba k únorové olympiádě v Pchjongčchangu?
Každý sportovec chce závodit na olympiádě, nejsem výjimkou. Nedokážu ale říct, kdy to bude. Neupínám se na to. Bylo by hezké, kdyby se to povedlo už v Koreji, ale prioritou je juniorské mistrovství světa, k tomu směřuje příprava. O finální nominaci na olympiádu bude rozhodovat šéftrenér reprezentace Ilkka Jarva, neměla jsem žádný výsledkový výkyv, třeba k tomu někdo přihlédne.
O víkendu jste ovládla skiatlon juniorek v rámci kontinentálního poháru ve Švýcarsku. Znovu jste závodila až s o dva roky staršími soupeřkami.
Lidi občas říkají, seš mladší, nevadí, že se ti to nepovede. Jenže takhle to brát nemůžu, když už se na start postavím – byla to moje volba. Samozřejmě je hezké porážet starší holky, navíc když je každý rok znát. Silově totiž nedokážu udělat takový pokrok.
Ostatním Čechům se ale v mezinárodní konkurenci příliš nedaří. Proč?
V Čechách se to dělá tak, že na všechny se kouká jako na malé děti. Tratě nesmí být těžké a krátké. Pak člověk přijede za hranice a jede tak dlouhý sprint, že je to skoro na občerstvovačku. Nikdo neřeší, že ta holčička je malá. Je hezké, že lidi vyhrávají mistrovství republiky, ale ty závody by se měly srovnat. Ale jdeme dobrou cestou. Chce to jen čas. Nefunguje to tak, že se jeden rok něco změní a hned to bude jinak.
Při čem nejraději odpočíváte?
Lyžování mi zabere nejvíce času. Když už si nějaký najdu, ráda sleduju televizní přenosy, chodím v přírodě a taky peču.
I vánoční cukroví?
Napekla jsem tři druhy, mamka teda asi deset. Ale to mě hodně baví, ráda čtu i kuchařky.
