Poprvé v životě bodoval v individuálním závodě Světového poháru. "Říkával jsem si: Získat někdy ve svěťáku za obřák aspoň jeden bodík, to by bylo super," povídá čtyřiadvacetiletý lyžař z Rudy na Moravě. Teď jich má čtrnáct. "Na jednu metu jsem dosáhl. Co zbývá? Asi vyhrát svěťák," zasměje se.
Leží v hotelovém pokoji ve Flachau, kam se pohárová karavana přesunula z Itálie. "Netrénuju. Slavím v posteli," říká, každou chvíli pokašlává. "Jsem trochu nachcípaný, podrážděný. Byl to ledový, tvrdý obřák. Moje zdraví ho trochu odneslo."
Dřív, když na celou sezonu dostával od svazu jen 20 tisíc korun, cestovali s otcem po světě s konzervami, aby ušetřili. Když se Bankovi závod povedl, směl jít za odměnu do restaurace na pizzu. "Včera jsem si dal jen dvě pivka a šel spát," prozradí.
Ještě loni byl chudým příbuzným u firmy Rossignol. "Dávali mi nekvalitní lyže," říká. Pomohl přestup k Elanu. Na obří slalom dostal pět párů, materiál si chválí. "Jedničkou u firmy je Fin Uottila. Jenže toho jsem v Alta Badii porazil, takže teď jsem vlastně jednička já. No... Spíš asi ne,“ přemýšlí.
S dalším startem ve Flachau původně nepočítal, chystal se na Evropský pohár ve Špindlerově Mlýně. "Byli jsme sbalení. Počítali jsme, že v prvním kole v Alta Badii vypadnu a vyrazíme do Špindlu," líčí.
Po úspěchu změnili s bratrem Tomášem, který se o něj stará, plány. Prožívá nejlepší sezonu, přestože začal trénovat až koncem prázdnin. Předtím se zotavoval po operaci kolenních vazů. Přišel o ně sice už jako junior, ale jezdil bez nich.
Zranění však lemují celý Bankův život, od narození- "Tehdy jsem spadl z postele a měl těžký otřes mozku. Naši se o mě dost báli," vypráví.
