V současné době hraje Hracha první ligu ve Dvoře Králové. Je tam takřka za hrajícího trenéra. "Počkej si. Ruce připravené, nevztekej se. Pojďte, čtyři zasunem obranu a vy dva vpředu lítejte, táák, dobrý! Necpi to tam, vidíš, že je tam plno." Křičí na hráče mladší o generaci. Předává zkušenosti.
Přestože v neděli v Ostravě nastoupil po dvouměsíčním zranění ramene a takřka bez tréninku, zkazil za celý zápas jen dvě přihrávky. Jeho nohy už rychlost ztrácí, ale v hlavě a rukách má pořád zlato. Přihrává levou i pravou, s grácií připravuje gólové šance. "Na konci jsem ale brankáře podcenil, nedal jsem sedmičku a pak neproměnil další dvě tutovky, mohlo to být ještě zajímavější," kriticky hodnotí sám sebe Hracha. "Docházely mi síly a musím se zastřílet. Výpadek byl dlouhý."
Říká, že hraje, aby se udržel v kondici. "Alespoň nepřibírám. Házená je pro mě motivace, jinak bych se těžko k něčemu přinutil, abych netloustnul."Obě jeho děti se potatily. Dcera hraje za Kovonu Karviná, syn je v mladším dorostu Karviné. "Kája bude mít v květnu šestnáct, kdybych ještě dva tři roky vydržel, mohl bych si s ním zahrát," usmívá se Hracha. "To by nemuselo být špatné. Ale hrát do padesáti? To nejde, no možná ano... Ale ne, to se nedá."
