Elitní levoruká střelkyně, která v minulé sezoně v interlize nasázela 158 gólů, se postarala o jeden z hitů na letním přestupovém trhu.
Po pěti letech v pražské Slavii se jedna z nejlepších tuzemských kanonýrek vrací domů do Plzně, kterou chce vytáhnout do play off. V týmu DHC se navíc potká se starší sestrou Dominikou i sestřenicí Lindou.
Je šance, jak se zdravotních potíží během kariéry zbavit?
Jediným řešením by byl rok bez sportu a sádra na noze. To jsem odmítla. Na začátku jsem si dala čtyři měsíce klidu, to mi pomohlo. Ale je to únavová zlomenina, nějaký čas se tvořila a ještě delší se bude hojit. Srůstá to, stav se stále pomaličku lepší. Ale bolesti vnímám, občas noha oteče, udělá se modřina.
Jde to, jít při zápasech pravidelně přes bolest?
Jo, jde. Ten adrenalin během zápasu všechno přebije. Ale po něm mám občas pocit, že mi nohu někdo uřízne.
Nehrozí, že se stav zhorší?
Obecně ano. Ale za ty dva roky je vidět jen zlepšení, čímž se pravděpodobnost toho, že bude hůř, stále zmenšuje. V tréninku si musím někdy ulevit, od doktora mám zakázáno měnit povrchy. Jediné, kde můžu běhat a cokoliv dělat, je hala. Na trávě, na antuce nebo na štěrku běhat nesmím, tam to bolí víc a mohla by se situace zhoršit.
Tento týden už DHC začal letní přípravu. Máte povolené úlevy?
Ranní tréninky budou asi často v parku, jenže to musím být v práci. Takže si to odběhám na pásu nebo jízdou na kole. Odpolední fáze už budou v hale, tam žádná omezení nepotřebuji.
 |
Slyšíte od svého doktora často, že moc riskujete?
Vůbec. Je to bývalý sportovec, chápe mě a vše přizpůsobuje tomu, abych mohla hrát.
Teď už za Plzeň, kam jste se vrátila ze Slavie. Proč vlastně?
Už jsem byla v Praze docela dlouho a já jsem rodinný typ. Mám tady celou rodinu, z Prahy jsem jezdila domů, jak to jen šlo. Za příbuznými, kamarády, pak už i za přítelem. A další hlavní důvod je ten, že si moc chci zahrát se ségrou a se sestřenkou na hřišti vedle sebe.
Znáte se dokonale, že?
S Lindou jsem hrála od pěti let, nemusíme se na sebe ani koukat a víme, co druhá udělá. Ségra je sice starší, potkaly jsme se až v ženách, ale i s ní hrajeme poslepu.
Nehrozilo, že kapitánka a vůdce týmu Linda z Plzně odejde?
Nějaké lanaření u ní bylo, ale ani ona nikam nechce. Studuje v Plzni vysokou školu, dokončila bakaláře a pokračuje v inženýrském studiu.
A sestra Dominika?
Konečně mě v obraně nebude mastit! (smích) Moc se těším, že spolu budeme na stejné lodi.
Do Slavie jste odcházela ještě jako juniorka, jaké vám zůstanou vzpomínky?
Krásné. Nasbírala jsem strašně zkušeností, moc mě to ve Slavii bavilo, měly jsme tam super kolektiv a byla jsem spokojená.
Slávistky se pokusí narušit mosteckou hegemonii. Loučí se Galušková a Jačková |
Jen Most se vám nikdy z českého trůnu sesadit nepovedlo.
Jednou, možná dvakrát byla reálná šance je zlomit. Je to škoda, myslím, že v té chvíli jsme na ně měli. Ale uznávám, že jsou trošku jinde. Čtyřikrát v řadě jsme byli druzí, co se dá dělat... I stříbro je krásné.
Právě Most vás nelanařil?
Nabídky byly. Možná třikrát za sebou, poprvé v mých šestnácti letech. Ale to jsem studovala gymnázium a nebyli schopní mi vyjít vstříc ohledně tréninků. S panem Jungem jsme se nakonec neshodli.
I zájemců ze zahraničí bylo za poslední roky dost.
Jo, během angažmá ve Slavii se toho sešlo víc. Německo, Itálie, Francie, dokonce i Izrael...
Ani to vás nelákalo?
Asi tam hrál největší roli můj strach. Angličtina nic moc, s cizími jazyky nejsem kamarádka. Vždycky jsem se nejvíc bála toho, že někde venku budu sama. Vlastně nikdy nedošlo k tomu, že by smlouva ležela na stole. Vyslechla jsem si nabídku, na jak dlouho by to bylo, kde a za kolik. Ale nikdy jsem se nerozhoupala. Asi nejsem moc cestovací typ. Navíc jsem studovala gymnázium a podmínka mamky byla jasná: Nejdřív odmaturuješ, pak už je to na tobě. (úsměv)
Maminka Soňa byla i vaší první trenérkou, viďte?
Začínala jsem na Borech na Slavii VŠ, někdy od čtyř let. Mamina tam trénovala pětileté caparty, já chodila s ní. Nebavilo jí mě jen hlídat, tak mě hned šoupla mezi ně. Navíc bylo odmalička jasné, že jsem levačka. Jak jsem začala brát věci ze stolu, rovnou do levé ruky. O to větší motivaci rodiče měli dostat mě k házené.
Pravda, váš rodinný klan skoro nejde spočítat. Když se sejdete na Vánoce, dokážete vůbec mluvit o něčem jiném než o házené?
No, my se scházíme skoro každý měsíc. (smích) Svátky, narozeniny, všechno využíváme k tomu, abychom byli pohromadě. A bavíme se nejen o házené. Bratranec má ročního synka, teď se točí všechno kolem něj. Ale je pravda, že už se plánuje, kdy začne s házenou.
Bratranec, syn vaší tety Jany, jedné z trenérek v DHC Plzeň, je také házenkář?
Mám dva. Staršímu je osmadvacet, mladšímu jedenáct. A oba jsou brankáři. V házené, aby bylo jasno.
Vzdávám to, pojďme k Plzni. V interlize jste si proti DHC párkrát zahrála. Bylo to složité?
Pro mě to byly asi ty nejhorší pocity. Se spoustou holek jsem vyrůstala ve Slavii na Borech, známe se odmalička. Věděly jsme navzájem, co ta druhá udělá, vymyslet na sebe něco jiného bylo složitější než proti dalším soupeřkám.
Když jsem vysvětlila, že chci za rodinou, za přítelem, za kamarády a nechce se mi cestovat tam a zpět, pochopili to.
Veronika Galušková
Jak často jste slyšela, že návratem domů si pohoršíte? Z pražské Slavie, která hraje o titul, jdete do týmu bojujícího o záchranu v interlize.
Víte, že ani moc ne? Hodně lidí se ptalo, proč to dělám. Ale když jsem vysvětlila, že chci za rodinou, za přítelem, za kamarády a nechce se mi cestovat tam a zpět, pochopili to.
Ale jen o záchranu v interlize se vám asi hrát nechce.
Pro mě je to veliká motivace, dostat se s Plzní výš. Budu ráda, když holkám pomůžu. Základní cíl bude dostat se do play off. A tam už to bude o tom, jak si vše nastavíme v hlavách, kam až si ten chtíč po úspěchu posuneme.
Změn v interligových klubech je hodně, velké ambice má nováček z Lázní Kynžvart, angažuje i reprezentantky. Sledujete to?
Řada hráček se rozutekla do zahraničí, jiné se vrací. Myslím, že interliga bude zase o něco vyrovnanější. Možná do soutěže přibude také jeden polský tým, uvidíme, co by to přineslo.
Galuškovy v DHC PlzeňDominika Galušková (27 let) Pivotmanka, opora plzeňské defenzivy, ale také pravidelná exekutorka sedmimetrových hodů. Studovala psychologii i humanistiku. Linda Galušková (23 let) Střední spojka, duše a kapitánka DHC, interligu si kromě Plzně zahrála také na hostování v Písku, stejně jako Dominika a Veronika je odchovankyní Slavie VŠ Plzeň. Studuje Fakultu aplikovaných věd v Plzni. Veronika Galušková (22 let) Nejmladší a nejúspěšnější z plzeňského tria, pět let působila v pražské Slavii, startovala i na MS 2017 v Německu (8. místo), po neshodách s trenérem Bašným ale později z národního týmu vypadla. Další vazby: Veroničina matka Soňa (v DHC Plzeň figuruje jako zdravotnice) a teta Jana (nyní jedna z trenérek DHC) jsou dvojčata, obě hrály házenou za Slavii VŠ Plzeň, stejně jako Veroniky otec Jiří a strýc Luboš. Dlouholetým trenérem žen plzeňské Slavie VŠ byl také Karel Reichert, otec Jany a Soni. |
Patříte mezi elitní české kanonýrky, může si vás DHC Plzeň vůbec dovolit?
Udělali jsme kompromis, který vyhovuje oběma stranám. A není to zase takový rozdíl oproti Slavii.
Kdy jste se vlastně napevno rozhodla, že se vrátíte?
Ono se to táhne už dva roky. Přemlouvaly mě hlavně sestra se sestřenkou, přidala se teta Jana, která v DHC trénuje s hlavním koučem Richardem Řezáčem. Toho znám pro změnu ze Slavie. Ale tehdy jsem podepsala novou dvouletou smlouvu v Praze.
Loni už jsme se domluvili, že až vyprší, vrátím se. Hned na začátku minulé sezony jsem to oznámila v Praze i v Plzni. Nechtěla jsem ani jedné straně způsobit komplikace, nechtěla nikoho tahat za nos. Slavia tak měla čas hledat si za mě náhradu. Jsem moc ráda, že jsme se loučili v dobrém.
V Plzni už chcete dohrát kariéru?
Mám to tak napůl. Asi jo. Mám představu, že za pár let bych už také chtěla založit rodinu. Ale zároveň nezavrhuji, že pak by mohlo přijít ještě nějaké angažmá třeba v nižší soutěži v Německu. Dvakrát do týdne tam dojíždět, odehrát zápasy. Ale kdo ví, co bude.
Dobře se znáte i s reprezentační oporou Markétou Jeřábkovou, další plzeňskou rodačkou. Ta už má za sebou angažmá v Maďarsku, Německu, teď se chystá do norského Kristiansandu. Přece jen, nehlodá ve vás někde uvnitř, že jste zahraničí měla zkusit?
Ale jo, je tam nějaké dloubání, co by kdyby... Nikdy jsem se k tomu neodhodlala, podvědomě se mi nikam do ciziny nechtělo. Rozhodně to nemám postavené tak, že bych něčeho litovala. Rozhodla jsem se prostě jinak.
