„Je to škoda. Další kontrolní testování bylo u čtyř z těch pěti opakovaně negativní, takže mohl jít do karantény jen ten jeden nakažený a my jsme mohli pokračovat dál. Bohužel se to nestalo a celý sraz se rozpustil,“ litovala 23letá házenkářka, která vyrůstala v Zoře Olomouc.
Může vám účast na koronavirem ukončeném kempu nějak zkomplikovat návrat do francouzského Saint-Amand?
V klubu už všechno vědí, trenérka je s tím obeznámena a psala jsem si i s holkami. Navíc se vracím s čerstvým negativním testem, takže to berou v klidu.
Před začátkem loňské sezony jste podepsala dvouletý kontrakt v polském Lubinu, jak se zrodil váš přestup do Francie?
Oslovil mě jeden španělský manažer, který má kontakty hlavně ve Francii, s nabídkou jít do Saint-Amand. Díky tomu, že reprezentační trenér, pan Bašný, ve Francii žije i trénuje a vyzná se v lize, tak jsem se s ním o nabídce hodně bavila. A protože jsem v Polsku nebyla spokojená, ani jsem moc nečekala a řekla, že do toho půjdu.
Proto váš přestup oznámil klub už v dubnu?
Byla to rychlá změna. Měla jsem v Polsku smlouvu na dva roky, ale protože jsem nebyla spokojená, vyšli mi vstříc a kontrakt jsme předčasně ukončili.
Z čeho pramenila vaše nespokojenost?
Z malého herního vytížení. Bylo to pro mě trochu těžší v tom smyslu, že šlo o moje první zahraniční angažmá a v Lubinu byl tlak z vedení na vítězství v lize. Pokaždé, když jsme prohrály zápas, jsme to těžce nesly, dostávaly jsme různé deky na tréninku a proslovy. Tým byl také strašně nabitý, takže se nehrálo jen o nejvyšší příčky v lize, ale i na tréninku o to, aby si člověk vůbec zahrál. V kádru nás bylo čtyřiadvacet a jen šestnáct mohlo odjet na zápas, třetina hráček tedy vždycky zůstávala doma.
Ubíjející?
Po tom, co jsem docela dobře hrávala v přípravě a cítila jsem se dobře, to postupně bylo horší a horší. Na konci už jsem na tom byla psychicky špatně a už jsem ani nehrála.
Takže nabídka z Francie byla vysvobození?
Ano. A bylo obrovské plus, že jsem tam mohla odejít i s přítelem, který dostal možnost hrát ve Francii třetí ligu. Několik let hrál za Zubří, kde byl docela důležitou postavou týmu, a teď poprvé zkusil zahraniční ang a ž -má. Je to pro nás oba nové, ale jsme rádi, že jsme v tom spolu, protože se to lépe zvládá.
Jak se hledá zahraniční angažmá pro házenkářský pár?
Jakmile jsem dostala nabídku, začali jsme se dívat, jestli by blízko nebyl i nějaký mužský klub, a to i do Belgie, protože Saint-Amand je blízko hranic. Nakonec jsme našli Hazebrouck. Přiletěli jsme tam, v klubu si přítele zkusili a viděli i nějaké jeho zápasy. Hned se jim líbil a bylo hotovo.
Zachutnala vám Francie?
Moc se nám tu líbí. Samozřejmě je tu dráž než v Česku, ale také lepší životní úroveň. Jediné minus, že se lidem nechce moc mluvit anglicky. Jsou hodně pyšní na francouzštinu, která je moc krásná, ale pro nás cizince je to těžké. Když sem člověk přijde, neumí dobře francouzsky, takže se snažíme domluvit anglicky, ale lidem se do toho moc nechce. V Paříži ne, tam se anglicky domluvíte, ale jinde je to složitější.
I v klubu?
Tam je to dobré, spoluhráčky anglicky mluví, když něčemu nerozumím, snaží se mi pomoct. Teď k nám přišla Polka Woloszyková, tak se bavíme i polsky. Cizinek je nás tu více a holky nás dobře vzaly mezi sebe, máme dobrý kolektiv. Ale po této stránce jsem byla spokojená i v Polsku.
Saint-Amand hraje nejvyšší ligu, jaké máte ambice?
Budeme to mít trochu těžší, protože jsme nováček, holky minulou sezonu postoupily z druhé ligy. V prvních dvou kolech jsme prohrály a bude to pro nás po této stránce náročnější psychicky, protože nebudeme každý zápas vyhrávat. Máme prosté cíle, hlavně se musíme udržet v lize.
Jak vyznívá srovnání kvality s Polskem?
Myslím, že francouzská liga patří mezi nejlepší na světě. Po Maďarsku bych si troufla i říct, že je druhá nejkvalitnější a předčí i tu polskou.
Máte roli a prostor na hřišti, pro které jste sem šla?
S trenérkou jsem se bavila před začátkem sezony a řekla mi, co ode mě očekává a jak si přeje, abych hrála. A že jsem pro ni pravá spojka a hráčka, na které to bude stát. Za to jsem byla ráda a zatím to tak i vypadá. V přípravě jsem hrála hodně, ale pak jsem si bohužel zlomila prst, takže jsem přišla o první kolo, to druhé v Paříži jsem odehrála i se zlomeným prstem, což nebylo jednoduché. Pak jsem se snažila dát co nejvíc do kupy, abych mohla odjet na reprezentační sraz, kde nás potkalo tohle. Sezona tedy začala složitě, ale doufám, že to bude dobré.
V klubu máte číslo 22, stejně jako v národním týmu. Má pro vás nějaký význam?
Mám ráda číslo dva a vždycky jsem s ním hrávala. Dvojku jsem měla i v Polsku, ale protože mi přinesla trochu smůlu, tak jsem si vzala pro štěstí nové číslo, dvaadvacítku. A s ní se mi bude dařit a bude to dobré.
