Jaké jsou pocity čerstvé mistryně?
Úžasné. Čekala jsem hodně dlouho. Párkrát už mi to uniklo, ve Zlíně nám jednou s trenérem Zerzáněm při sérii proti Slavii chyběla jediná branka. O to šťastnější teď jsem.
Jaké oslavy chystáte?
Cestou do Olomouce, pak u nás v šatně a určitě vyrazíme na velkou oslavu do města. Hlavně trenéři si to užijí, máme pro ně připravená určitá překvapení.
Veronika Hejtmánková dopředu prozradila, že trenéry čeká barevný víceboj. Co přesně to bude?
Úplně přesně to ani já nevím. Ale budou se barvit vlasy i tělo. Mají se na co těšit.
Kdo to potáhne?
Kapitánka to celé vymyslela, oslavy budou v její režii.
Závěrečné vítězství ale vypadalo docela náročně. Zaskočilo vás, s jakým nadšením Veselí do zápasu vstoupilo?
Samozřejmě jsme nečekaly nic lehkého, ale zase jsem si nemyslela, že nás může potkat až takový střelecký výbuch z naší strany. Ale myslím, že jsme pořád měly zápas ve své režii.
Na vás byla skoro celý zápas těsná osobní obrana. Jak se vám hrálo?
Byly jsme připravené, že bude osobka buď na Verču Hejtmánkovou, na mě nebo i na jiné hráčky. Na mě bývá osobní obrana celkem často a když se vyhrává, tak mi ani nevadí. My jsme ale ze začátku měly hlavně problém se střílením branek.
Za prvních dvacet minut jste vstřelily jenom čtyři góly. Čím to bylo?
V brance byla Vyhlídalová a ta nás vychytala. Hlavně jsme ji trefovali, někdy to šlo i mimo.
Přitom v obraně Veselí byly díry.
Do šancí jsme se dostávaly, ale neproměňovaly jsme je a to nám i trochu snížilo sebevědomí. Se střelbou jsme jednu chvíli úplně přestaly. Ale pak jsme se znovu dostaly do varu a už jsme to tak nějak uhrály.
